Aneto, jsi odchovankyní SKV, jak moc jsi ráda, že si s florbalem začala právě zde?
„Jsem na to hrozně pyšná! (a vděčná Terce Trunečkové, která mě sem do SKV přivedla a spolu jsme tu začaly). Když jsem sem před 4-5 lety přišla, tak už tu byl skvělý kolektiv (veden slavným vinohradským triem: Batíková, Komorousová a Katka Trunečková). Parta lidí, která hrála florbal, protože je to prostě bavilo a společnými silami se dokázali dostat až do extraligy. Je tu úžasné prostředí a všichni lidé kolem. Jsou tady z vlastní dobré vůle, protože jim SKV přirostlo k srdci a je to poznat. A proto, jakmile přijdete do Vinohrad, nemáte jinou možnost než si to tady hned zamilovat!“
Řekla bys tak před dvěma roky, že si za Vinohrady zahraješ extraligu?
„Vůbec. V té době jsme si spokojeně "pinkaly" druhou ligu a jediné, na co jsme myslely, byl možný postup do první ligy. O extralize nepadlo ani slovo, a nemyslím si, že na to někdo alespoň trochu pomyslel. Až po postupu do první ligy a zázračně vydařené první polovině sezony se o extralize začalo uvažovat a najednou to byla skutečnost. Takže před dvěma roky jsem byla ráda za možnost hrát za ženy v tak SKVělém týmu plném úžasných lidí a skoro jsem ani nevěděla, co to extraliga je. (směje se)“
Výsledkově to však zatím v extralize není nejlepší. Co musíte zlepšit, abyste začali více bodovat?
„Před začátkem extraligy jsme neočekávaly nějaké výtečné výsledky, ale byl to pro nás náraz tvrdší, než se může zdát. Do té doby jsme byly zvyklé téměř pořád vyhrávat, takže je to těžké především psychicky. Už párkrát jsme dokázaly, že florbal hrát umíme, jen nejsme schopny udržet koncentrovaný výkon celý zápas. Dokážeme držet se soupeřem krok, ale musíme se na zápas soustředit od začátku až do konce a vyvarovat se zbytečným začátečnickým chybám, které opakujeme stále dokola a které nás sráží. A kromě individuálních schopností zlepšit také osobní přístup a uvědomit si, že to hrajeme, protože samy chceme. Pro náš dobrý pocit ze hry a také především pro diváky, ne pro okolí, které umí především kritizovat. Pokud do toho všichni půjdeme na 110%, tak druhá polovina sezony bude určitě úspěšnější.“
Co juniorská reprezentace, pomýšlíš na ni? Už se ti ozval trenér Janovský?
„O juniorské reprezentaci jsem moc nepřemýšlela, neboť o tom nerozhoduji pouze já. Samozřejmě že by to bylo asi nejlepší možné vyvrcholení mé juniorské kariéry. Snažím se makat a odvést na hřišti co nejlepší možný výkon a tím pomoci svému týmu. Pokouším se sbírat cenné zkušenosti z každého zápasu a nechat na hřišti všechno. Reprezentace by byla taková třešnička na dortu a odměna za předvedené výkony. Budu se snažit dále zlepšovat a doufat, že se mi tvrdá práce vyplatí.“