Můžeš nám popsat, jak ses vlastně k florbalu na Vinohradech dostala?
„Původně jsem dělala gymnastiku a chtěla jsem nějakou změnu. Tak mi má starší sestra Tereza, která již není aktivní hráčkou, nabídla, jestli s ní nechci jít na trénink florbalu. Začalo mě to bavit, a tak jsem tu už osm let.“

Když jsi hrála za žákyně, dorostenky nebo juniorky, myslela sis někdy, že budeš později hrát extraligu a nastupovat proti českým reprezentantkám? Byl to vůbec tvůj cíl, když si začínala?
„Nejdříve jsem hrála jen pro zábavu, ale postupem času začaly být mé cíle vyšší. A jaký jiný cíl může být pro mladého hráče větší než probojovat se do A týmu.“

V A týmu už budeš přes 4 roky. Co ti angažmá v áčku za tu dobu nejvíce dalo?
„Za tu dobu jsem potkala strašně moc SKVělých lidí. A to nejenom jako spoluhráčky, ale hlavně jako přátele.“

V mládežnických kategoriích jsi nastupovala s Anetou Tvrzníkovou, Týnou Vejvodovou, Naty Bartošovou a Terkou Trunečkovou. Co říkáš na to, že můžete spolu i nadále hrát?
„Myslím, že to je super. Jsem ráda, že i přes dospívání, kdy to je někdy těžké, žádná z nás neskončila. Těším se na každý trénink a zápas, až holky zase uvidím.“

Jaký byl tvůj nejsilnější zážitek v SKV?
„Nejsilnější zážitek? Za tu dobu, co tu jsem, jsem toho zažila nespočet. Něco bylo dobré, něco zase ne, ale nejsilnější zážitek je pro mě pokaždé, když hraju. Když jsem s lidmi, co mám ráda, a dělám, co mě baví a těší.“