Jak bys zhodnotil svou první sezonu v SKV?
„Sezona vzhledem k předváděným výkonům a výsledkům nelze hodnotit příliš kladně. Z týmového pohledu se nám příliš nedařilo, nepovedlo se navázat na loňskou cestu vedoucí až do play off. Prázdné tribuny a celkově omezený režim tomu příliš nepřidal. Avšak mince má vždycky dvě strany. Pro mě osobně byl zájem Vinohrad velkým spasením, při stěhování do hlavního města jsem vybíral takové prostředí, které mi bude sedět po všech stránkách i vzhledem k mému časovému vytížení. To jsem tu našel se vším všudy a jsem rád, že se mi podařilo zapracovat do základní sestavy. Věřím, že do příští sezony vlétneme podstatně lépe.“

Musel sis po přestupu do Vinohrad hodně zvykat na nové prostředí, trenéry, taktiku či spoluhráče?
„Jelikož jsem před dvěma lety měnil působiště dokonce v rámci jednoho města a dvou odvěkých rivalů, tak se zvykáním na nové podmínky a prostředí mám již zaryté zkušenosti. Celkově se mi líbil koncept, kterým se tady v SKV vydávají. Obdivuji oba trenéry, kolik toho při vlastních povinnostech dělají pro chod celého týmu. To stejné platí o spoluhráčích a ostatních členech organizace. Je to zase něco jiného než předtím doma v Brně, ale byl to pro mě příjemný impulz. Ze začátku místy docházelo k jistým nesrovnalostem na place, avšak postupem času se všechno dostalo do správných kolejí.“

I trenéři v hodnocení po sezoně přiznali, že se uplynulý ročník nevydařil. Co podle tebe povede k návratu výš a třeba i k boji o účast v play off?
„Nedivím se. Kluci trenéři jsou ze svých úspěšných let na Chodově zvyklí vyhrávat a stejnou notu chtěli obzvlášť po loňském úspěchu nastavit i zde. Ne vždycky se však sezona vyprofiluje dle představ. Bojovali jsme v průběhu roku s jistými věcmi a nepodařilo se je postupně odstranit. I to mohl být jeden z důvodů, proč se nedařilo. A co povede k návratu výš? Určitě poctivá a tvrdá práce, to je vždycky účinný lék na nepříznivé výsledky. Tým bude procházet určitou obměnou, potenciál tu rozhodně je, bude však potřeba chytit sezonu hned od začátku. Do rozjetého vlaku se těžko naskakuje.“

Zapojil ses také do trénování mládeže. Co tě na tom baví a směřoval jsi k tomu vždycky?
„S dětmi jsem začínal na tenisových kurtech, když mi bylo šestnáct. Už v té době jsem si práci s malými kolegy zamiloval a vidím v ní určitý druh odreagování a volnočasové náplně. Bohužel nám letos pandemie překazila veškeré plány a namísto poctivé přípravy na Sokole jsme se proměnili do virtuálních trenérů přes notebookové obrazovky. Ale říká se, že všechno zlé je k něčemu dobré, takže věříme v lepší zítřky a opětovný návrat dětí na oblíbená sportoviště.“

Jak se těšíš, až budou moci diváci na tribuny a až budeš moci právě své svěřence zase trénovat v hale v obvyklém počtu?
„Těším se moc. Zápasy si užívám mnohem více, když jsou na tribuně moji kluci, kamarádi a známí. I když pravdou je, že vzhledem k našim výkonům byla letos divácká absence na stadionech možná spíše ku prospěchu věci (smích). Rodinka se také chystala na pár utkání do Prahy, ale asi jim bohatě postačilo pravidelné nervování u živých přenosů. Už je to celé únavné, je sice pěkné se honosit ‚titulem‘ profesionálů, ale sport potřebují mimo nás také amatéři a zejména děti. Budu doufat, že se v příští sezoně všichni společně potkáme jak na našem oblíbeném Sokole, tak i třeba v hospůdkách na kus řeči po vítězných zápasech.“