Když bylo možné trénovat v šestičlenných skupinách, starší žáci i dorostenci chodili dvakrát týdně. V pondělí a pátek se scházeli strži, v úterý a ve čtvrtek dorost. Na začátku prosince došlo k rozvolnění vládních opatření a na venkovním hřišti už proti sobě mohly nastoupit dva týmy. „To už jsme většinou jen ladili časy tak, aby bylo volné hřiště s umělou trávou. Do hry se zapojili i trenéři a občas i hosté z jiných kategorií. Vždy to mělo velký náboj,“ uvedl trenér Vilém Svoboda.

A vzápětí dodal, že fotbal byl zvolen cíleně. „Kluci trénovali skoro dva měsíce jen individuál. Ten si mohou odjet kdykoliv a kdekoliv. Chtěli jsme, ať jsou zase pohromadě a ať se do týmu aspoň na čas vrátí radost ze hry a ze společné akce,“ popsal „Vilas“ přínos v podobě fotbalových přáteláků.

Že byl návrat na hřiště, alespoň to fotbalové, příjemný, potvrdil i Richard Kellenberger. „Určitě jsem byl za tuto možnost rád. S některými kluky jsem se neviděl několik týdnů. Bylo příjemné zase vidět i naše trenéry, kteří se o nás během karantény dost starali a posílali nám individuální tréninky,“ řekl kapitán dorostenců.

Když budeme hledat pozitiva, tato etapa přípravy může změnit pohled na doplňkové sporty. „Na tréninku je občas vidět, že někteří moc nemusí jiné sporty jako basket, fotbálek nebo házenou. Ale můj dlouhodobý názor je, že kdo dělá jen florbal, neumí moc sportovat,“ přidal svůj pohled na to, že by každý sportovec měl být aspoň trochu všestranný. „Kluci byli vděční, že mohou vůbec něco hrát a mohli se zlepšovat i ve fotbale. Nacvičujeme u toho i jiné důležité aspekty z florbalu – komunikaci, obrana prostoru, uvolnění jeden na jednoho, kombinaci, přečíslení i krocení emocí,“ pronesl trenér Svoboda s úsměvem.

„Zápasy jsou dost vyhecované. Je to tím, že máme v týmu hodně soutěživých lidí, kteří chtějí vyhrávat a mezi které sám patřím. Jsem za to rád, protože se tím zvyšuje tempo i kvalita hry a vyhecují se i lidi, kteří normálně až tak soutěživí nejsou,“ potvrdil velký náboj Ríša Kellenberger.