Co se ti jako první vybaví, když si vzpomeneš na své sedmileté angažmá v SKV?
„Pád ze superligy a následný postup, to byly asi dvě nejsilnější emoce, které jsem v SKV zažil.“

V roce 2013 jsi přicházel z Hradce Králové. Jak se tvůj přestup zrodil a s jakými očekáváními jsi do Vinohrad přicházel?
„Pokud si vzpomínám dobře, tak mě prvně kontaktoval Mates Raiter, který v SKV už rok hrál. Pozval mě na zápas Vinohrad s Pardubicemi a přesně si pamatuju, že jsem si v duchu říkal, že tenhle „strojovej florbal“ hrát odmítám (usmívá se). Pak mi psal někdy v květnu přímo Honza Pazdera, se kterým jsem se sešel a který mi nastínil svoji filozofii, což mě oslovilo, a tak jsem se stěhoval do Prahy.“

Hned v první sezoně se podařilo právě pod vedením kouče Jana Pazdery vybojovat vítězství na Czech Open a postup do superligy. Jak na tehdejší sezonu vzpomínáš a co bylo klíčem k posunu do nejvyšší soutěže?
„Podle mě se nám to tak hezky sešlo. Honza obměnil vesměs 80 procent kádru, snažil se nám vštípit svůj styl florbalu a jak Czech Open, tak i turnaj na Chodově se nám povedl. Postup do superligy určitě nebyl stoprocentně zasloužený, postupovali jsme snad z nějaké šesté příčky po základní části, málem jsme vypadli v semifinále s Lípou, ale nakonec to všechno dobře dopadlo a byla z toho superliga.“

Ve Vinohradech jsi pak pokračoval až v následujícím ročníku 2015/2016, ve kterém SKV nejvyšší soutěž opustilo. V play down i v baráži se ti bodově dařilo, co ale chybělo celkově k tomu, abyste se udrželi?
„Ano, tenkrát jsem Milanu Bínovi slíbil, že když Tyčka odejde do Tatranu, tak se vrátím, jelikož Týča řekl, že na 90 procent zůstane v SKV (usmívá se). Ta sezona byla špatná, šli jsme do play down, tam jsme neměli absolutně žádnou pokoru. Pamatuji si, že už v šatně před první zápasem s Litvínovem pár hráčů řeklo, že s nimi nemůžeme ztratit ani jeden zápas, že to nejde. Nakonec jsme byli šťastní, že jsme ukopali rozhodující sedmý zápas. Šlo se na Kladno a stejná situace… Kladno, první liga, už jsme v pohodě. V prvním zápase jsme dostali po dvou třetinách nářez, a i když jsme se ve třetí zvedli, na výhru to nestačilo, a to se vlastně opakovalo ve všech třech zápasech. První dvě třetiny propadák, zapnuli jsme ve třetí, ale nepodařilo se to otočit, takže jsme spadli asi zcela zaslouženě.“

Pak ses také mihl na angažmá v Německu. Jak ses k této štaci dostal, jaká to byla zkušenost a na jaké úrovni je florbal u našich sousedů?
„Do Německa jsem šel z důvodu, že jsem v SKV necítil ambici postoupit zpět do superligy. V tu chvíli už byli vlastně Hourek (Ondřej Houra) se Zajdou (Jan Králík) ve Švýcarsku a Zbyňa se chystal do Švédska, tak jsem si řekl, proč tu zůstávat a nezkusit taky zahraničí. Byla to pro mě životní zkušenost, za kterou jsem rád. Co se týče florbalu, tak úroveň tamní Bundesligy je podle mě taková národka tady v Čechách.“

Po návratu zpět do Česka jsi v roce 2017 byl jedním z hlavních tahounů při návratu do nejvyšší soutěže. Jak vzpomínáš na památnou jízdu vyřazovací částí, při které jste postupně odklidili z cesty Karlovy Vary, Black Angels a Havířov?
„Na tenhle postup budu vždycky rád vzpomínat, pač to byla neskutečná jízda, kdy jsme byli chvíli nahoře a chvíli pár minut od konce sezony. Čtvrtfinále s Karlovými Vary bylo pro mě paradoxně asi nejtěžší sérií, co si pamatuju. Hned první zápas jsme dostali neskutečný výprask, snad o deset dokonce. Pak tři zápasy vyrovnané a jelo se na rozhodující pátý zápas do Varů. V půlce zápasu prohráváme o pět a moc lidí v tu chvíli asi nevěřilo, že to dotáhneme. No a najednou jdeme do prodloužení. Tam po třiceti vteřinách Hanys vymetá a slavíme postup do semíčka (usmívá se). Semifinále s Black Angels a čtvrtý zápas, kdy jsme prohrávali o dva góly chvíli před koncem zápasu, vyloučení za stulpny a v prodloužení Ftak (Martin Skřivánek) rozhoduje. Finále vyrovnané, rozhodující zápas jsme vyhráli spíš silou vůle a musím říct, že to byl z naší strany snad nejhorší zápas té série, který jsme paradoxně vyhráli, ale na to se historie už neptá. Zpáteční cesta z Havířova byla dlouhá, nezapomenutelná.“

Návrat zpět do superligy, pak udržení a v uplynulé sezoně přišel premiérový postup do play off, tedy dosud nevídaný úspěch v historii klubu. Dalo by se to popsat tak, že síla mužstva s postupem času šla nahoru a tohle byla zasloužená odměna?
„Síla mužstva určitě šla nahoru, na papíře to byl nejsilnější tým, jaký se kdy v SKV sešel. Navíc přišli Bouši s Makem, nový impuls, který vždy ten tým ještě nakopne. Play off určitě odměnou bylo, ale nemůžu souhlasit s tím, že zaslouženou. Paradoxně jsme brali body silnějším týmům, ale se slabšími jsme ztráceli. Bohudík pro nás se ta sezona nepovedla více týmům a my jsme z toho nakonec vytěžili historické play off.“

Daly by se vybrat nějaké nejsilnější momenty, které ti z dlouholetého angažmá v SKV utkvěly v paměti?
„Určitě dva postupy do superligy a jeden pád do první ligy. Mám samozřejmě nepočitatelně zážitků ať už na hřišti či mimo něj, na které můžu vzpomínat do konce života.“

Co tě na prostředí ve Vinohradech bavilo nejvíce?
„Ty lidi, co tu jsou. To je strašně těžké popsat a kdo to nezažil, tak to nemůže pochopit.“

Teď ses rozhodl k přesunu na Kladno, kde se po čase opět setkáš s trenérem Janem Pazderou. Jak se těšíš na tuto spolupráci?
„Tak samozřejmě, že se těším. S Honzou jsme byli v úzkém kontaktu vlastně už od doby, co se naše cesty rozdělily pět let zpátky. Často jsme se bavili o tom, jaké to on má v Bolce a jaké to je v SKV. Po jeho přesunu na Kladno jsme se už minulý rok v zimě bavili o mém možném přestupu, protože jsem nebyl v SKV úplně šťastný.“

Co bys popřál celému SKV a fanouškům v této nelehké době?
„Určitě bych všem chtěl popřát pevné zdraví. Dále bych chtěl všem z SKV moc poděkovat za podporu, jakou jsem tu měl, ať už vedení, fanouškům a vlastně všem, kteří se kolem SKV nějakým způsobem motají. Mějte se krásně a opatrujte se* JL10.“