Můžeš nám popsat, jak probíhal tvůj letní přesun z Athletics?
„Jelikož byli Athletics mým prvním klubem, jednalo se o srdeční záležitost. Už delší dobu jsem ale bojovala s nutkáním vyzkoušet vyšší soutěž. Letos na jaře jsem se pevně rozhodla, že to do budoucna zkusím, byť jsem měla v plánu ještě sezonu počkat. Přes léto jsem se chtěla vloupat na pár tréninků k jiným týmům, abych si udělala představu. Za to, že můžu chytat za Sokol, musím poděkovat mému příteli, který tou dobou začínal v SKV trénovat a jeden takový trénink mi zkoušel domluvit. Nakonec přišla rovnou nabídka, jestli nechci s áčkem zkusit letní přípravu, což jsem nejprve odmítla. Jenže jsem tušila, že další takovou šanci na extraligu jen tak asi nedostanu.“

V nové sezoně ses doposud prezentovala několika dobrými výkony. Jsi zatím se svým působením spokojená?
„Před začátkem sezony jsem z toho měla velký strach. Ocitla jsem se v pro mě nové roli outsidera. Věděla jsem, že ode mne nikdo nebude čekat zázraky, ale hrozně jsem si přála dokázat, že na to mám, ostatním i sobě. Kdykoliv se mi něco nepovedlo, připadala jsem si jak ňouma. Bála jsem se, že holkám pokazím zápas a přestala jsem si věřit. Naštěstí to ze mě jakžtakž spadlo těsně před mým prvním zápasem. Nemůžu říct, že bych byla úplně nespokojená. Ale vím, že mám před sebou ještě hrozně moc práce, abych jednou mohla říct, že jsem opravdu spokojená.“

Jaké cíle si dáváš do budoucna?
„Superfinále (směje se). Ale zatím je mým cílem zbavit se spousty zbytečných zlozvyků, co nejvíc eliminovat nedostatky, poučit se konečně z vlastních chyb… Prostě začít chytat jako člověk.“

Foto: Otakar Prášek