Ve Vinohradech už působí dlouho. Zasáhl do loňské sezony, kdy se mužskému A týmu podařilo vybojovat vytoužený postup do nejvyšší soutěže. V brance se objevil i v letošním extraligovém ročníku. Kromě toho je Jiří Buchta tvůrčí duší vinohradského florbalu. Stará se o facebookovou stránku, tvoří grafiku, plakáty a stará se o to, aby na zápasech nebyly prázdné tribuny. Nyní ovšem musí projít těžším obdobím své hráčské kariéry. Na florbal ovšem určitě nezanevře. A i nadále chce být nápomocen svému klubu.
Jirko, můžeš nám objasnit, proč jsme tě přestali vídat na hřišti?
„Ahoj Gusto, je to jednoduché. Již ve druhé sezoně po sobě mi vypovědělo službu koleno. Loni to byla spíš únavová záležitost, letos již opravdové zranění – v utkání proti Bohemce jsem si poranil meniskus v pravém koleni.“
Jaký je tedy další postup tvé léčby?
„V době, kdy jsem se zranil, už u áčka nepůsobil Kája Mrkos a Weiss (Petr Weissgärber – pozn. red.) se stále zotavoval po zranění, takže původní plán byl co nejrychlejší návrat. Nahrávalo tomu i vyjádření prvního doktora, který mi diagnostikoval jen natažený postranní vaz. Nicméně vyšetření u specialisty další týden trvalo asi deset vteřin a bylo jasno. Začátkem tohoto týdne jsem absolvoval artroskopii.“
Co plánuješ teď po operaci?
„Chirurg mi odstranil jen malou část menisku a napravil stopy po některých neléčených zraněních z minulosti. Teď začínám koleno rozhýbávat a doufám, že během 14 dní bude na takové úrovni, že se nebudu bát doběhnout tramvaj.“
Kdy tedy odhaduješ, že se vrátíš na hřiště?
„To je otázka, kterou jsem si sám musel položit a musím říct, že pokud to nebude vyloženě nutné, tak v této sezoně již nenastoupím. Meniskus není nic vážného, ale beru to jako první signál toho, že mi moje tělo dává vědět, že takhle už ne. Je to víc než pět let, co jsem měl naposledy přijatelnou váhu a poslední dva roky mám problémy s koleny. Nebylo těžké si dát dvě a dvě dohromady. Mám teď 12 kilo přes váhu, a dokud se na ni nedostanu, tak do branky nezakleknu – snadno se tedy může stát, že už žádný florbalový zápas nepřidám. To už ale záleží jen na mé vůli.“
Nastupoval jsi do sezony jako třetí brankář a přesto sis zachytal extraligu? Jak k tomu došlo?
„Vilas mi to prorokoval už v průběhu srpna, ale já to bral spíš jako jeden z jeho vtípků. Jako vtip to bral asi i Pazdič, tedy do té doby, než k tomu opravdu došlo (směje se). Ale vážně – zhruba od srpna to nebylo vůbec na pořadu dne. Sice jsem odchodil část letní přípravy a měl za sebou dobrý Czech Open s Benfikou, ale Karel s Petrem tvořili dobrou dvojici, do které nebylo potřeba sáhnout. Navíc se mi otevřela možnost hrát 1. ligu v Pelhřimově, což by mi dovolilo větší časovou flexibilitu a zároveň velké zápasové vytížení. No, ale pak zaúřadoval „kouč“ Rossi, resp. jeho koleno, které poslalo Weisse do nemocnice a mě do branky.“
Byl jsi na extraligovou úroveň dostatečně připraven?
„Připravený? Ani náhodou. V září jsem měl měsíční tréninkovou pauzu, kdy se mi sešla nemoc, čekání na přestup z Německa a zařizování věcí ohledně vstupu SKV do extraligy. Naskočil jsem tedy s těžkým fyzickým a tréninkovým mankem. Čekal jsem, že mě ta liga neskutečně vytrestá, ale nestalo se. Nevím, kde se stala chyba :) Ano, je to rychlejší, střelci jsou chytřejší, ale čekal jsem to mnohem horší. Za celou dobu jsem dostal jeden bídný gól, který si vyčítám. Teď záleží na mně, jestli si tu extraligu jen odškrtnu nebo to vezmu jako motivaci, jakým způsobem bych to zvládl, kdybych do toho šel připravený.“
Jak bys zhodnotil současnou situaci v áčku?
„Ta situace samozřejmě lehká není. Žádný tým nezůstane nepoznamenaný, pokud sbírá především prohry. Na druhou stranu mi přijde, že v týmu stále přetrvává dobrý duch a konečně taky všichni ví, co bude vrcholem sezony – že to bude opět ten boj o extraligu. Jinak personálně jsem moc rád, že se do týmu připojil Líba Nigrin – jak herně, tak lidsky je to velká posila. Tajně jsem doufal, že by se z Benfiky mohl hecnout i Honza Řeřicha, ale vzhledem k jeho pracovnímu vytížení ho chápu. Teď si trochu rýpnu do kamarádů, snad mi to nebudou mít za zlé, ale mrzí mě odmítnutí těch mladších. Ať už je to Péťa Hartman nebo Lukáš Chvátal, tak to pro ně byla otevřená vrata do extraligy. Škoda, ten půlrok většího nasazení by za to podle mě stál.“
Nejprve se pokukovalo po play off. Teď už je jasné, že se to nepodaří. Věříš v záchranu?
„To je přesně to, o čem mluvím. Na začátku jsme pokukovali po play off a na základě nějakého klamného obrázku z přípravy a herně slušného začátku ligy si mysleli, že to půjde samo. To se projevilo třeba už v TV zápase v Liberci. Jenže něco jiného je příprava a něco jiného liga. Naše výsledkové trápení je mimochodem vzkazem všem týmům v 1. lize, jak velký je výkonnostní skok a o kolik víc musí pracovat. Byli jsme asi nejlépe připraveným týmem loňské sezony, ale stejně to nestačí a doháníme to v průběhu té extraligové.“
Bude tedy složité uspět v konkurenci ostatních týmů?
„Záchrana lehká nebude, ale dost z nás už nějaké to úspěšné play down má za sebou (usmívá se). Z mé zkušenosti to bude hodně o tom, aby s týmem dokázali v pravé chvíli motivačně zapracovat trenéři. Já věřím, že ten recept najdou.“
Jsi veliký srdcař a je známo, že nejsi pouze gólmanem, ale staráš se i o věci kolem fungování klubu. Jak to sám vnímáš?
„Je to můj nekončící boj mezi florbalem a florbalem. To, co začalo jedním plakátem na play down 1. ligy proti Jablonci, se zvrhlo v mnohem větší závazek. I proto je moje sportovní působení dost omezené, často prostě ustoupím věcem, které je potřeba dělat pro klub jako takový. Teď se navíc účastním i schůzí vedení oddílu, kde je spousta práce. Můžu říct, že z dění ve vedení mám zvlášť v poslední době velmi dobrý pocit, je tam chuť udělat systémové změny, jejichž nutnost naplno odhalila až naše účast v extralize.“
Víš, kolik času trávíš denně tvorbou různých grafik či příspěvků na facebooku?
„Časově je to dost nárazové, protože si část těch věcí mohu připravit předem. Nyní toho už tolik není, část věcí předávám Lukáši Chvátalovi, videa dělá Honza Brandejs. Rád bych našel ještě jednoho dalšího člověka, který by zvládnul dělat produkční grafiku jako plakáty, letáky a podobně, a jednoho člověka, který by se staral o Twitter a myslím, že by ten tým byl kompletní.“
Dá se to stíhat se zaměstnáním a s osobním životem?
„Blbě, ale dá (směje se). Jak jsem psal výše, postupně se to snažím omezovat a spíš úkoly svěřovat ostatním. Není to ale jednoduché, protože to stále chci mít trochu pod kontrolou, takže se často přistihnu, že prostě dělám všechno já.“
Při tom všem mě napadá otázka, co pro tebe tedy SKV znamená?
„Je to moje florbalová rodina, se kterou mám spoustu zážitků, ať už sportovních nebo společenských. Jedna z SKV party mi dala i moji přítelkyni! (usmívá se) Hlavně je to ale obrovská skupina lidí, se kterými si mám vždycky co říct. To je pro mě asi nejdůležitější. Dokud to takhle bude, vím, že SKV jde dobrým směrem a rád budu jeho součástí.“
Co bys vzkázal čtenářům webu?
„Aby byli v novém roce 2015 dobře naladění, měli trpělivost s našimi výsledky, a taky aby se těšili na nový web, jehož design mám už rozpracovaný ve svém notebooku.“
