Jak dlouho v tobě uzrávalo rozhodnutí ukončit své angažmá v áčku a můžeš říci, proč jsi tak nakonec učinil?
„Přemýšlel jsem o tom už v průběhu sezony, ale definitivně jsem se rozhodl někdy v únoru nebo v březnu. V lednu se nám narodilo mimčo a chci mít na něj a přítelkyni více času.“
Když se ohlédneš za svou dlouhou kariérou v SKV, co se ti vybaví jako první?
„Na první dobrou asi postup do superligy v roce 2018 a pak následná cesta autobusem z Havířova (směje se).“
Pojďme postupně bilancovat tvou éru v SKV. Přišel jsi ještě za trenéra Honzy Pazdery společně s bráchou jako posila pro nově se tvořící tým. Jaká byla tvá očekávání a řekl bys tehdy, že v dresu SKV strávíš deset let?
„Očekávání asi nebyla žádná. 1. ligu jsem vůbec nesledoval a neměl jsem vůbec ponětí o tom, jaká je úroveň. Každopádně si vybavuji, že Honza měl jasnou představu a řekl nám, že jediný cíl je hned postoupit do superligy. A že to bude 10 let? To jsem si asi neuměl ani představit, ale jsem za to moc rád.“
Postup se povedl hned v první sezoně, zároveň se podařilo vyhrát Czech Open. Kam tyto úspěchy řadíš?
„To, že se postoupilo hned první rok, hodnotím jako jeden z nejdůležitějších momentů. Pro mě osobně byla první sezona hodně důležitá, protože jsem poznal, jak to v SKV chodí a že to je opravdu takový rodinný klub. Troufnu si říct i za bráchu, že nás to docela pohltilo a líbilo se nám to.“
V nadcházejících letech se podařilo superligu udržet, následně ale i sestoupit a po letech zase postoupit zpět. Bylo to po odchodu Honzy Pazdery do Mladé Boleslav trochu nestabilnější období? Jak na to vzpomínáš? Měnili se také hodně trenéři...
„Vnímám to tak, že tehdy po odchodu Honzy to SKV úplně nezvládlo a nechali v tom Martina Hovořáka samotného. Sestup je něco, co klub vrátilo zase na začátek a je jen štěstí, že do toho pak šel Michal Pazdera a podařilo se rychle vrátit do superligy.“
V posledních letech se podařilo superligu na Vinohradech udržet a letos dokonce přišel postup do čtvrtfinále. Cítíš, že se SKV stalo pevnější součástí superligy?
„Asi se to tak dá říct. SKV se bohužel potýká s jedním problémem, a sice že dochází často k obměně velké části týmu. Vinohradům bych přál, aby se podařilo na nějakou dobu tým stabilizovat a místo odchodů se mohlo řešit nějaké cílené doplňování kádru.“
Pojďme rozebrat dvě sezony, ve kterých se podařilo postoupit do play off. Jedná se o ročníky 2019/2020 a 2022/2023. Můžeš vyjmenovat, jaké byly příčiny těchto dvou úspěšných sezon, ve kterých byli u týmu jiní trenéři (v prvním případě Michal Kotlas a David Bouša a ve druhém případě Jan Kapucián a Miroslav Purkrábek)?
„Obě sezony byly celkem odlišné, ale v obou případech se postup honil na poslední chvíli (usmívá se). V sezoně 2019/2020 jsme měli relativně zkušený tým a myslím si, že příchod Makeho s Boušisem nás obohatil hlavně jejich přístupem k zápasům. Bylo úplně jedno proti komu budeme hrát, vždy se šlo vyhrát. V letošním ročníku bylo v týmu spousta nových a mladých kluků a byl to trošku otazník, jak to bude vypadat. Kapi ale v týmu dokázal vytvořit konkurenční prostředí a v kombinaci s motivací kluků prosadit se v A týmu se vytvořila super parta, která tu sezonu zvládla nad očekávání všech.
V SKV vždy panovala dobrá atmosféra. Byla právě semknutá kabina důležitá v některých rozhodujících chvílích?
„Určitě, v SKV byl vždy dobrý kolektiv. A když bylo potřeba, tak se tým dokázal semknout a zvládnout těžké chvíle.“
Nebude ti chybět souhra s bratrem Zbyňkem, který ještě stále je součástí áčka? Přeci jen jste spolu hráli už od mládeže...
„Mrzí mě, že poslední sezonu strávil brácha zraněný a zahráli jsme si spolu jen na začátku ročníku. Florbal je taková naše společná věc už od malička, takže mi to bude hodne chybět.“
Budeme tě moci ještě vídat někde na hřišti nebo si dáš od florbalu úplný odpočinek?
„O tom jsem zatím vůbec nepřemýšlel.“
Co bys na závěr vzkázal členům a příznivcům Vinohrad?
„V SKV to pro mě bylo už jako doma, takže přeji hodně štěstí v nacházejících letech a přál bych si, aby si co nejvíce lidí našlo pravidelně čas na to zajít podpořit kluky z A týmu.“