Jeho florbalová kariéra je spjata s vinohradským klubem. V SKV prošel mládežnickými kategoriemi, vždy patřil k tahounům, nakoukl i do mužského A týmu a nyní má šanci předvést své umění i jako trenér. Před sezonou totiž dostal možnost vést dorostence, a protože se Jonáš Sigl výzev nebojí, tak na nabídku kývl. V rozhovoru se s námi ohlédl za prvním půl rokem ve funkci.
Co vedlo k tomu, že jsi se stal trenérem?
„Myšlenky, že bych se rád věnoval trénování, mě pronásledovaly už pár let, ale pokud si dobře vzpomínám, tak jsem se o tom nikde nezmiňoval. Avšak minulou sezonu jsem na prosbu Vilase odtrénoval dva zápasy juniorů, u kterých nemohl být ani on, ani Pazdič kvůli povinnostem u mužů A, což asi vedlo k tomu, že mě Vilas po konci sezóny oslovil, zda bych měl zájem trénovat dorostence. Tímto chci Vilasovi za nabídku poděkovat.“
Bral sis poté, co jsi dostal nabídku, delší čas na rozmyšlenou nebo jsi měl hned jasno?
„Jak už to tak bývá, nabídka přišla v době, kdy jsem začal pracovat na své diplomové práci a i v práci jsem začal trávit více času, takže rozhodování bylo složité a trvalo dva dny, protože nerad dělám věci napůl. Rozhodlo, že jsem si trénování chtěl opravdu zkusit a jindy by už nabídka nemusela přijít nebo je možné, že po dostudování školy (doufám, že letos v červnu) nebude v mých časových možnostech věnovat se trénování.“
Jak se ti spolupracuje s Bolkem Kytkou, tvým asistentem?
„Bolek je, myslím, ideálním asistentem pro jakéhokoli trenéra na světě. Dalším plusem je, že jsme spolu hráli v SKV od žákovských kategorií, protože jsme stejný ročník, a už v té době jsme si sedli. Také Bolkovy průpovídky jsou již legendární.“
Trénuješ tým v první lize dorostenců. Dá se říci, že se jedná o florbal na celkem slušné úrovni?
„Záleží na úhlu pohledu. Když porovnám první dorosteneckou a druhou ligu juniorů, tak je kvalitnější prví dorostenecká liga, ikdyž v ní hrají mladší hráči. Pokud porovnám první dorosteneckou dnes a první dorosteneckou v době, kdy jsem v ní hrál, tak se jedná o jiné soutěže, přestože zub času mohl zamlžit mé vzpomínky. Dnes je na týmech mnohem více vidět taktická svázanost, ale co rozhodně dnešní soutěži škodí, jsou výrazně nevyrovnané týmy. Je obvyklé, že zápasy končí rozdílem o 6 a více branek. První tři týmy soutěže předvádí florbal, s kterým by se mohl dříve rovnat pouze Future, ale většina dalších týmů by prakticky neměly šanci se udržet. Dnes je normální, že některé týmy jdou do zápasu s tím, že nemají šanci vyhrát (aspoň tak na mě jejich hráči působí), což ostře kontrastuje s dobou, kdy taktika byla celkem nedůležitá a zápasy rozhodovaly především technické dovednosti, což vedlo k tomu, že Future byl někde jinde, ale všechny ostatní týmy byly velice vyrovnané a celky jako Liberec, Pardubice, Chodov, Sparta a další byly soupeři, se kterými se předpokládal bodový zisk.“
Kam bys chtěl své svěřence posunout?
„Můj osobní cíl je, aby byli všichni schopni hrát v mužích a byli na takové úrovni, aby se mohli florbalem bavit, což znamená posunout je především po stránce herní inteligence a technických dovedností.“
Jak si zatím se svou prací spokojen?
„Se svojí prací nejsem zatím ani trochu spokojen. Umístění v tabulce neodpovídá kvalitě týmu, ikdyž výsledky v lize nejsou prioritou. Dále se mi už „podařilo“ udělat skoro každou chybu, kterou lze, ale po vzoru Římanů, že chyby nevadí, pokud se z nich člověk poučí a nezopakuje je, se snažím vyvarovat jejich opakování. Dále nás opouští tři hráči, kteří přestupují do Startu, což také považuji za osobní selhání. Doufám, že na konci sezony budu moci říci i nějaká pozitiva.“
Stíháš vedle trénování hrát za Benfiku, jejíž neodmyslitelnou součástí jsi?
„Benfika mi umožňuje ten nejlepší způsob regenerace, těším se na každý trénink i zápas a považuji za veliké štěstí, že jsem součástí tohoto specifického týmu. To bylo také jedním z důvodů, proč jsem si trénování rozmýšlel, protože bylo jasné, že budu vystaven rozhodnutí, zda jít na svůj zápas za Benfiku nebo jít trénovat na zápas dorostenců. Dorostenci dostali přednost, ale naštěstí zatím šli skloubit skoro se všemi zápasy Benfiky.“
Odkud nejvíce čerpáš svou inspiraci pro koučování?
„Nejprve jsem si vzpomněl na všechny své trenéry a jejich tréninky a sesumarizoval jsem si, co jsem vnímal pozitivně a co negativně. Dále jsem poprosil o rady Pazdiče, který mě toho naučil nejvíce. Ovlivnil mě i Marek Chlumský z Bohemians na školení trenérů, či moji spolužáci na FBMI, kteří trénují v Tatranu a ve Spartě.“
Plánuješ pokračovat v trenérské kariéře a věnovat se této činnosti i v budoucnu?
„Rád bych se trénování věnoval i nadále, ale rozhodně nemám nějaké ambice ohledně trenérské kariéry. Dorostenecká kategorie mi vyhovuje a doufám, že ji i nadále budu moci časově zvládat a snad dosáhnu u hráčů zlepšení v jejich dovednostech, aby se mnou mohlo být spokojeno vedení SKV i hráči.“
