Tvůj tým teď čeká play down. Záchrana v nejvyšší soutěži skrze 10. příčku však byla hodně blízko. Jak moc jsi musel s týmem pracovat po mentální stránce, aby se dostalo pryč zklamání a tým byl naopak nabuzen k dalším dobrým výkonům?
„Stále na tom pracujeme. Pachuť zklamání a frustrace poté, kdy jsme v posledním zápase dvakrát dotáhli tříbrankovou ztrátu, a nakonec jsme zápas ani nedokázali dovést do prodloužení, které by nás udržení přiblížilo, stále v hráčích zůstává. Je to o to silnější, že jsme to měli ve vlastních rukách a mým špatným rozhodnutím jsme o tuto možnost přišli. 12 dní není na přípravu moc času. Hlavně z hlediska toho, že kvůli boji do posledních vteřin hráli i hráči, kteří nebyli stoprocentně fit. Celý realizační tým, a hlavně Peťa Honzová, dělá maximum, abychom mohli nastoupit v nejsilnějším možném složení, co do zdravotního stavu hráčů, tak jejich připravenosti.“

Výsledky v základní části však nelze hodnotit negativně. Jak vnímáš to, že se podařilo dosáhnout na historický rekord v počtu bodů, což je pro vinohradský florbal velký mezník?
„Na hodnocení je brzy. Před sezonou jsme si dali cíl, kterým je udržet superligu i pro příští ročník. Tohle tedy zatím hodnotit nemůžeme. To, že jsme udělali klubový rekord v nejvyšší soutěži, je fajn, je to hezká statistická položka do klubové kroniky, ale mně ani nikomu jinému z týmu to určitě stačit nebude. Za pár let si na to nikdo nevzpomene a každého z týmu teď pouze zajímá, co můžeme udělat pro udržení superligy pro příští rok.“

Tým v průběhu sezony posílili Jan Svoboda a Lukáš Gregor, oba nesporně kvalitní hráči. Bylo ale těžké si poradit s tím, že je najednou v týmu více tahounů, kteří by chtěli být lídry mužstva?
„Kluci k nám přišli s docela velkým tréninkovým mankem. Honza Svoboda měl v Tatranu poměrně malé herní vytížení, Lukáš Gregor v Pardubicích téměř žádné. Nejprve jsme je tedy potřebovali dostat do kondiční i herní pohody, zapojit je do systému. To se povedlo, oba nám určitě hodně pomohli. Nicméně si od obou slibuji mnohem víc a pevně věřím, že v play down jejich přínos pro tým už bude maximální. Oba kluci již v klubu působili, Honza je už dnes skoro klubovou legendou, takže tým je přijal dobře. Proces zapojení hráčů je u nás jasně nastavený. Víme, jaké hráče do týmu chceme, co od nich čekáme, jakou jim dáme roli. Toto následně komunikujeme s ostatními hráči. Takže jejich zapojení bylo v tomto směru snadné.“

Určitě by fanoušky SKV zajímalo, kde bereš inspiraci pro trenérskou praxi. Máš třeba nějaké oblíbené zahraniční soutěže či týmy?
„Snažím se inspirovat úspěšnými trenéry, kteří mají dlouhodobé výsledky. Z těch českých je to Jirka Jakoubek a brácha. Myslím, že jsou oba celkem nedocenění, ale jejich práce mluví za ně. Ze zahraničních trenérů už od sezony 2011/2012 sleduji Davida Janssona, který vedl Pixbo, vyhrál juniorský světový šampionát, vedl Kanadu a nyní působí jako hlavní trenér reprezentace Švýcarska, kterou dovedl ke dvěma bronzovým medailím. Především výkon jeho týmu v letošním semifinále proti Švédsku, které Švýcaři dotáhli do nájezdů, ukázal, jak dobrým trenérem je. Ze soutěží se snažím sledovat švédskou SSL a finskou nejvyšší soutěž. Z klubů je to aktuálně určitě Classic Tampere a Falun.“

V kádru máš také několik nadějných juniorů – Pavla Hájka, Martina Entlichera, Vojtu Mácu, Ondru Zeleného. Snem každého trenéra je mít kvalitní líheň a zabudovávat mladé hráče do áčka. Jak přítomnost těchto hráčů v A týmu vnímáš?
„Martin, Pavel a Vojta jsou ročník 2000, takže jsou letos posledním rokem junioři. Příští rok je čeká přechod do mužské kategorie a myslím, že jsou na něj po 2 letech vzájemné spolupráce slušně připraveni. Ondra je ročník 2001, letos se mu nevyhnulo zranění, což ho v rozvoji přibrzdilo, ale myslím, že po příští sezoně bude také na mužský florbal připraven. Všem klukům ročníku 2000 jsme dávali prostor i v loňské sezoně. Přechod do superligy pro ně byl dost náročný, protože každá chyba je hodně vidět. Je celkem dost věcí, které by kluci mohli dělat lépe, ale jinak panuje docela spokojenost. Největším překvapením je Martin Entlicher. Myslím, že ho čeká poměrně zajímavá kariéra. Musí mu vydržet přístup a nasazení. Kdyby měli Martinův zápal třeba Pavel a Ondra, určitě by mohli dostat větší prostor. A bylo by hodně zajímavé sledovat, kam se jejich kariéry posunou. Vojta letos narážel na to, že konkurence v obraně je větší, ale zatím na svou šanci trpělivě čeká. Jejich působení v A týmu ale rozhodně není jen o posledních dvou sezonách. Je to práce celé řady trenérů a všech, kteří se na jejich rozvoji podíleli.“

Co bys vzkázal příznivcům SKV před klíčovými boji?
„Rád bych pozval všechny fanoušky na zápasy. Možná to neví, ale jejich podpora je pro hráče hodně důležitá. Každý, kdo nás přijde podpořit, může pomoct k tomu, aby se superliga hrála na Vinohradech i příští rok a mohl tam vidět právě i třeba výše zmíněné juniory.“