Dva roky Luděk Pokorný pouze řídil klub, žádnou kategorii však netrénoval. Teď musel oprášit trenérskou tabulku. Čekala ho totiž záchranářská mise. Po vzájemné dohodě převzal ženský A tým po Magdaleně Kotíkové a stanovil si ne zcela jednoduchý úkol - zvrátit vývoj série proti Panthers. To se nakonec podařilo. Jak se Luděk Pokorný za zmíněným obdobím ohlíží?
Během baráže se uskutečnily změny v realizačním týmu. Můžeš tyto změny popsat?
„Tým se sice v sezoně herně zlepšoval, ale bohužel se mu nedařilo výsledkově. Naposledy vyhrál na konci listopadu, a tak poté co prohrál i první zápas baráže s prvoligovými Panthers, jsme se sešli s trenéry a dlouho jsme diskutovali o nastalé situaci. Nakonec jsme se dohodli, že bude pro tým prospěšné, aby získal impuls ve formě změny realizačního týmu.“
Týmu ses pak jako hlavní kouč chopil ty. Nechybělo ti trénování během doby, co jsi působil jen jako prezident klubu?
„Upřímně řečeno nechybělo. Já se v současnosti snažím každou volnou minutu trávit se svojí roční dcerou a s rodinou a jsem tak moc šťastný. Pravdou ale je, že mě to těch jedenáct dnů u týmu strašně moc bavilo!“
Jak byly rozděleny role v novém realizačním týmu, který jsi sestavil?
„Na poradě vedení jsme byli pověřeni vedením týmu já s Pavlem Doubkem. Oba jsme se shodli, že bychom rádi navázali na dobrou práci předchozího realizačního týmu, a tak jsme oslovili Gustu Ondrejčíka. Pavel měl na starosti herní stránku, Gusta naučený systém a já především motivační stránku a střídání.“
Na velké změny nebyl čas, chtěli jste přesto něco obměnit?
„My jsme týmu věřili, že má dobrý základ, jen jsme ho chtěli uklidnit a zařadit do jeho hry překvapivá řešení některých situací, aby nehrál tak stereotypně. Druhým úkolem bylo prostudování hry soupeře a připravení týmu na jeho hru.“
V čem jste Panthers ve třech vítězných zápasech nejvíce předčili?
„Musím nejdřív říci, že tým Panthers byl velice těžkým soupeřem! Je pravda, že jsem teď dva roky netrénoval, ale dlouho jsem se nesetkal s tak sympatickým soupeřem. Myslím, že nakonec jsme tyto soupeřky předčili širším a vyrovnanějším kádrem. Bylo vidět, že zkušenosti našich hráček z dvou let v extralize se na konečném výsledku zjevně projevily.“
Jak hodnotíš celkově sezonu ženského áčka?
„Z dlouhodobého hlediska celkově kladně. Herní posun byl zřejmý a chtěl bych ještě jednou poděkovat manželům Kotíkovým za jejich celoroční profesionální práci.“
Po vydařeném závěru se nabízí otázka, jestli u týmu setrváš?
„Jak už jsem řekl. Holky mě hrozně bavily, ale trénovat extraligový tým se musí na plný úvazek a já si stojím za svým rozhodnutím, které jsem učinil před dvěma lety, že SKV budu prospěšnější jako „bafík“ než jako trenér. Ale na holky se budu chodit určitě dívat i s Eliškou. Ona se totiž na baráži naučila zvedat ruce, když kolem ní fanoušci křičeli gól! (usmívá se)“
Vinohrady zvládly náročný závěr sezony a v příští sezoně zůstávají obě extraligy v Riegrových sadech. Co na to z pozice prezidenta klubu říkáš?
„Samozřejmě mě těší, že jsme v elitní skupině šesti týmů v republice, které hrají obě nejvyšší soutěže. Zároveň si ale uvědomuji, že nás čeká spoustu náročné práce, aby se oba týmy staly silnějšími v tak náročné konkurenci a nehrály na samém chvostu těchto lig.“
