Florbalový kouč Miroslav Hladík se nesmazatelně zapsal do historie našeho oddílu. Muže Vinohrad totiž vedl v jejich jediné extraligové sezoně. Angažmá u mužského áčka sice neskončilo nijak slavně, i přesto však Hladík pokračoval v působení na Vinohradech, a jakožto šéftrenér mládeže se postaral o velký vzestup zdejšího mládežnického florbalu.
Míro, co tě přivedlo k tomu, že ses v sezoně 2006/2007 objevil na Vinohradech?
„Na Vinohrady mě přivedl Ivan Čulák. Známe se dost dlouho a jednoho hezkého dne mi zavolal, že potřebuje nutně pomoct u mužů, kteří postoupili do extraligy. Pro mě to nebylo zrovna lehké rozhodování. Ivan mi zavolal někdy na začátku měsíce října, kdy se vlastně teprve rozbíhaly veškeré soutěže a já před tou sezonou nastoupil u juniorů FBŠ Bohemians. Vzal jsem si asi týden na rozmyšlenou, abych si ujasnil, co a jak. Na prvním místě u mě bylo, aby se dohodly oddíly mezi sebou. Přece jenom nastoupíš do nového týmu, uděláš s ním celou přípravu, odehraješ pár utkání a najednou máš odejít. To nebylo jen tak. Oddíly se nakonec dohodly a já jsem Ivanovu nabídku přijal.“
Co tě nakonec přesvědčilo k tomu, že jsi odešel z rozběhlé sezony?
„Jak jsem již nastínil v předešlé otázce. Oddíly se dohodly, šlo o extraligovou soutěž a navíc možnost trénovat nějakou mládežnickou kategorii. Trénování mládeže mě vždy bavilo a baví dodnes.“
Extraligová sezona SKV nebyla moc úspěšná. Co týmu chybělo, aby se v extralize udržel?
„Určitě týmu chyběly zkušenosti a především hráči, kteří chtěli něčeho dosáhnout. Jak jsem se časem dozvěděl, postoupit do extraligy chtěl snad jen trenér a někdo z vedení oddílu. Zda to byla pravda nebo ne, to nevím, ale dost mě to zaskočilo. Každopádně to pro mě byla další veliká zkušenost.“
V průběhu sezony jsi u mužů skončil, ale zůstal jsi u již zmíněné mládeže, kde ses později stal šéftrenérem. Jaké cíle sis dával do budoucna?
„Tak cíl byl poměrně jednoduchý. Posunout hlavně vinohradskou mládež na vyšší stupínek. Tehdejší prezident oddílu Pavel Jírů byl nakloněn určitým změnám a myslím si, že se podařilo mládež posunout o pěkný kus dopředu.“
Tvé působení u mládeže bylo celkem úspěšné. I díky dalším lidem, kteří nastartovali proměnu, se z florbalového kroužku pomalu stával plnohodnotný klub. Jak vzpomínáš na toto období na Vinohradech?
„Vzpomínám na to docela rád. Právě ti lidé, které jsem měl okolo sebe, byli ochotní pracovat a měli stejný cíl jako já. Podařilo se nám mládež zvednout, a to nejen po sportovní stránce, ale i co se týká fungování mimo hřiště. Jsem za to strašně rád, že se to povedlo. Nebylo vůbec jednoduché přesvědčit hráče mimo SKV, aby šli hrát právě k nám. To se časem změnilo a do SKV začali přicházet hráči z jiných oddílů. Všichni ti lidé - Pavel Jírů, Luboš Záhora, Marek Roll nebo Lucka Šťastná byli skvělí parťáci. Rád na ně vzpomínám.“
Kromě pozvednutí mládeže se ti podařilo na Vinohrady přivést i prvního velkého florbalového sponzora. Mohl bys nám to přiblížit?
„No to zase nebylo tak složité. Když jsem do SKV přišel, tak nějaké hokejky mělo jen pár mužů a to bylo vše. Po zjištění, že oddíl nemá žádného partnera na florbalové vybavení a že ty hokejky jsou domluvené jen tak na hubu, jak se říká, jsem vzal telefon a zavolal pana Pluhaře, majitele Floorball Playeru, zda není nějaká možnost na spolupráci. Vzhledem k tomu, že se s ním znám dlouho, tak jsem věřil, že dohoda klapne. Předal jsem kontakt Pavlovi Jírů, který byl členem vedení oddílu, ať se nějak dohodnou. A vzhledem k tomu, že poté nastoupil Pavel do Floorball Playeru i jako zaměstnanec, tak spolupráce jak oddílu, tak Pavla byla úspěšná.“
Proč jsi nakonec své působení v SKV ukončil?
„Své působení jsem ukončil z jediného důvodu. Nedohodli jsme se na podmínkách našeho fungování.“
Jaká sezona byla z tvého pohledu na Vinohradech nejúspěšnější?
„Velice těžká otázka, ale asi druhá sezóna, kdy se podařilo starším žákům postoupit zpět do ligy. Nešlo jen o výsledek sezóny, ale i o to, jakým způsobem tým fungoval, to bylo pro mě něco neskutečného. Všichni ti kluci vytvořili opravdu tým se vším všudy. To byla radost je trénovat.“
Zajímal ses i nadále o výsledky SKV, ať už mužů nebo mládeže?
„Ano, výsledky SKV sleduji. Přece jenom jsem v tomto oddíle strávil čtyři pěkné roky.“
Do SKV vstoupili ambiciózní lidé jako Vilém Svoboda, Michal Pazdera, nyní Jan Pazdera. Do čela klubu se postavil Luděk Pokorný. Hodně věcí se kolem klubu zlepšilo. Jak se koukáš na tyto změny? Myslíš, že konečně dovedou SKV až mezi elitu tuzemského florbalu?
„To je velice těžká otázka. Ano, určité věci se změnily, ale zda to bude stačit na elitu českého florbalu, to si netroufám říci.“
Sleduješ, jak se uplatňují talentovaní hráči, které jsi vychoval? Zmíním například Kubu Záně, Matěje Špačka nebo Kubu Grubera…
„Určitě sleduji všechny svoje bývalé svěřence. Myslím, že i ty Luky patříš mezi tu skupinku, kterou zde zmiňuješ. Jsem samozřejmě rád, že se jim daří a že je vidět, že ta práce nebyla zcela zbytečná. Tohle potěší každého trenéra.“
Kde působíš dnes? Trénuješ i nadále v nějakém florbalovém oddílu?
„Ano, trénuji v jednom malém pražském oddílu.“
Je možné, že se někdy do SKV vrátíš nehledě na to, v jaké to bude funkci?
„Samozřejmě, že vyloučit to nemohu. Pokud bych takovou nabídku dostal, určitě bych ji zvažoval. Přece jenom jsem v SKV strávil nějaký čas a člověk si k oddílu vybuduje určitý vztah.“
Co bys SKV popřál k 15. narozeninám, které klub oslavil loni?
„SKV přeji, aby jim vyšlo vše, co chtějí, a hlavně aby jim vyšel ten postup do extraligy.“
