Tentokrat ve složení starší a mladší žáci, bohužel ale bez Vilase, který pro nás vše zařídil, nakonec však bohužel musel zůstat v Praze. A tak ho u jeho týmu zastoupili Petr s Oliverem a tým mladších žáků měly na starosti Eliška, Petra a Lucka.

V pátek odpoledne jsme se sešli na hlavním nádraží a hurá směr Pardubice. Po ubytování v hotelu Zlatá Štika, který se osvědčil mužskému áčku, jsme vyrazili do centra na tradiční kebab, který je tak velký, že se za ním některým ztráceli obličeje a prozrazovali je jen boule za ušima. Po krátké procházce jsme na hotelu zalezli do peřin a těšili se na sobotní zápasy.

Ráno po výborné snídani se týmy vydaly do hal ke svým utkáním. Zápas střídal zápas, sítě v brankách se vlnili a najednou tu byl čas oběda. Cestou na oběd došlo ke krátkému, leč o pokřik hlučnějšímu setkání všech našich celků při výměně hal. Poté už se každý z týmů věnoval svým zápasům.

A že jich bylo na jeden den opravdu hodně. Každý z hráčů měl v nohách sedm až osm zápasů. Spousty kroků také nachodil báječný David, který se postaral o fotodokumentaci našeho snažení. Když jsme se na večer potkali na hotelu byla na některých znát opravdu velká únava, ale také spokojenost z odmakaných zápasů.

Po krátké hotelové regeneraci jsme znovu vyrazili do setmělého centra na večeři. A ráno pak hned po snídani vyrazili na vlak. Mladší jeli o vlak později, a tak při cestě na nádraží stihli zafandit účastníkům pardubického půlmaratonu i závodníkům na handbiku. Cesta uběhla jako nic a na nádraží jsme se plní zážitků během chvilky rozešli do svých domovů.

Co napsat závěrem? Že to to byl prima strávený turnajové vikend. Že je fajn vědět, že se na ty kluky můžu spolehnout. Že bylo super pozorovat, jak se kluci ze tří kategorií vzájemně podporují a radí si, co by šlo udělat lépe, a že je úplně jedno, jestli je jednomu sedm a druhému čtrnáct. Protože se přesně ukázalo, že jsou všichni jeden tým.

Díky kluci! Jsem na Vas pyšná!
Za trenérskou bandu Lucka