Jak hodnotíš výsledky valné hromady SKV?
„Jsem rád za kontinuitu a za to, že jsme navíc po dlouhé době zvládli vedení početně rozšířit. Přestože jsme v SKV hodně přátelský kolektiv, tak naše zvolení neberu jako samozřejmost. Stačí se podívat na to, jak občas probíhají valné hromady jinde. I proto si vážím si toho, že jsme dostali důvěru vést SKV v dalším tříletém období. Jsem rád i za to, že jsme na valné hromadě získali zpětnou vazbu od členů a rodičů. K tomu mě vlastně napadá jedna věc - je škoda si tu zpětnou vazbu a nápady nechávat jen na volební valnou hromadu jednou za tři roky. Čím dřív připomínky a nápady dostaneme, tím dřív se jimi můžeme zabývat. Ne všechno bude dobrý nápad a ne všechno půjde zrealizovat, ale padnou i ty dobré a realizovatelné myšlenky a byla by škoda, kdyby zapadly.“

I přes střídání na vrcholných pozicích je tedy dobře, že je zachována kontinuita?
„Je to velmi dobře. Nejen kvůli rozpracovaným projektům a kontinuitě náhledu na rozvoj klubu, ale také kvůli tomu, že klubové vedení musí být sehraný tým. A myslím, že tam už tu úvodní fázi sehrávání máme dávno za sebou.“

Můžeš se v krátkosti ohlédnout za érou prezidenta Líby Nigrina?
„Ohlédnout se v krátkosti za šesti lety není tak jednoduché. Zvládli jsme jako klub projít covidem, což bylo samo o sobě velmi náročné. Stabilizovali jsme dívčí složku a v té mužské hrajeme nejvyšší soutěž sedmým rokem, přičemž jsme v posledních šesti letech dosáhli čtyřikrát na pozici v play off. Dorostence a juniory jsme také stabilizovali na nejvyšší úrovni. To je jednoznačný úspěch. Výrazně se zlepšila naše spolupráce v rámci ‚velkého Sokola‘, jsme více vidět, co se týče náborových akcí a spolupráce se školami nebo s DDM Ulita. Ve zkratce - úspěšná éra, na kterou bude velká výzva navázat. I proto jsem rád, že u toho Líba a ostatní zůstávají a budou se na rozvoji klubu podílet dál.“

Pro nadcházející období ses stal prezidentem ty. Co to pro tebe znamená?
„Vnitřně to pro mě určitě znamená určitý zvýšený pocit odpovědnosti. To je asi pochopitelné, pokud se člověk ocitne v čele něčeho, na čem mu hodně záleží. Určitě to pro mě bude mírně náročnější i z hlediska času, protože moje pozice v SKV bude stejně jako doposud čistě dobrovolnická a zůstávám v plném úvazku ve svém ‚civilním‘ zaměstnání, na čemž nehodlám nic měnit. Je tedy jen dobře, že na tuto odpovědnost nebudu sám.“

Na jaké věci by ses z nové pozice rád zaměřil?
„Byl bych asi horký kandidát na mistra světa v pokrytectví, pokud bych jako člověk, který je členem vedení posledních deset let, teď řekl, že budeme všechno dělat jinak. Přesto je několik témat, u kterých vnímám, že si zasluhují pozornost. Jsou to partneři, rozšiřování sportovního zázemí a klubová organizace. Myslím, že jsme jako klub velmi dobří v tom, jak vytěžit z minima maximum. Je to dobrá schopnost a měla by nám zůstat, pokud se chceme rozvíjet udržitelně. Je ale důležité, aby ono minimum nebylo příliš nízké, a abychom nemazali příliš malou kostku másla na příliš velký krajíc. Je špatně, že jsme nebyli schopní využít nejvyšší mužskou soutěž k tomu, abychom přivedli signifikantní množství nových partnerů a tím i prostředků pro klub a jeho další rozvoj. Ano, nemáme tu jednoduchou pozici jako jiné kluby, kdy bychom měli mecenáše, který sanuje provoz celého klubu, přesto musíme superligovou příslušnost klubu využít lépe, a to v jednání s partnery, ale také s městskou částí. Musíme se ptát potenciálních partnerů, co od nás čekají, a naučit se tak znát očekávání těch, kteří nám mohou pomoci. Využít kontaktů na současné i bývalé členy. Zjišťovat, co je může přesvědčit k tomu, aby do SKV kromě své důvěry vložili i finanční prostředky a následně jim tyto příležitosti nabídnout. Cítím, že v této oblasti máme velký dluh. Zároveň vidíme, že pro další sportovní rozvoj klubu potřebujeme mít silnou základnu. Mít možnost získávat pro SKV díky náborům děti a nové členy nejen v okolí naší sokolovny, ale také jinde v Praze. I proto máme některé tréninkové jednotky na Spojích na Praze 3 a tyto příležitosti musíme vyhledávat a rozvíjet. A pokud si řekneme, že chceme dělat tohle, dostáváme se k poslednímu bodu, což je klubová organizace. Trenérů a obětavých lidí je vždy nedostatek, a pokud chceme růst, musíme růst i zde. Přivádět nové tváře, které k nám zapadnou, a zároveň mít organizaci práce takovou, že nám nebude překážet, ale naopak nám bude pomáhat v tom, abychom se jako klub sportovně zlepšovali a udržitelně rostli. Ani jedna ze tří zmíněných věcí není o lusknutí prstu a čekání na zázrak, ale naopak o dlouhodobé práci.

A při řešení výše zmíněných těžkých a pro někoho možná trochu nudných témat bych byl nerad, abychom zapomněli na to, co dělá SKV takové, jaké je, protože klub bez lidí není nic. Jsme schopni táhnout za jeden provaz, potkávat se nejen na hřišti, pomáhat si, kdy je potřeba, a zachovat si i v těch kritických okamžicích ohleduplnost, lidskost, dobré vztahy a taky tu správnou špetku humoru a dobré nálady. Tohle je naše DNA a nechci, abychom o něj přišli. Kdyby se to stalo, budu to považovat za svou prohru.“

Novou členkou vedení je Adéla Prokopcová, která přichází z řad rodičů. Je takový pohled něco, co předchozímu vedení chybělo? Co si od spolupráce slibuješ?
„Pohled rodiče nám chyběl, pokud se nepletu, přes šest let. A přitom jde o velmi důležitý pohled. Většinu našeho klubu tvoří mládež, za kterou mluví právě rodiče. Platí klubové příspěvky, soustředění, kempy, turnaje. Jsou mezi nimi potenciálně také lidé, kteří nám mohou v klubu pomoci, ať už v organizaci, jako trenéři nebo finančně. Myslím, že máme dlouhodobě velké štěstí na slušné rodiče a obecně jejich komunitu, ale to neznamená, že s nimi vždy dobře komunikujeme a chápeme jejich potřeby a pohled. Doufám, že v tom nám zapojení Adély pomůže a jsem za její příchod velmi rád. V kombinaci s její pracovní zkušeností z médií je dobrý předpoklad, že nám přinese zase svěží vítr. Je ale fér říct, že jsme na začátku práce nově zvoleného vedení a i Adélu čeká období aklimatizace, kdy budeme hledat témata, kde může přispět nejvíce. Obecně však platí, že kdokoliv má zájem přenést své schopnosti směrem do klubu, je vítaný s otevřenou náručí.“

Mužské áčko potřetí za sebou postoupilo do play off. Jak jeho výsledky hodnotíš?
„Už ve SKVělém podcastu jsem zmínil, že to není nic, co bych si jménem vedení klubu chtěl přivlastňovat. Výsledky jsou dílem trenérů a hráčů, nebylo by fér umenšovat jejich práci. Co naopak naší úlohou je, to je vložit důvěru v ty správné lidi a tvořit vhodné podhoubí pro jejich výkony. A tam naši zásluhu vnímám a chtěl bych, aby se nám to dařilo i nadále.

Pro mužský A tým SKV byla a bude vždy důležitá vnitřní soudržnost, tvrdá práce, schopnost ztotožnit se s herní rolí a vůle nikdy se nevzdávat. Ano, moc rád se podívám na pěkný gól, hezkou akci a zázračný zákrok, ale v mém světě mají tyto základní atributy velkou hodnotu a ve finále to jsou právě ony, díky kterým náš tým, každoročně v superlize podceňovaný, zvládl potřetí za sebou postoupit do play off. Na třetí play off v řadě se moc těším a doufám, že zvládneme společně vytvořit pro kluky na tribuně tu správnou atmosféru, ve které se budou prát o každý míček a o postup do další fáze, ať už budou mít jakéhokoliv soupeře.“

Vyřazovací fáze čeká také ženy. Dá se i v budoucnu očekávat podpora ženského florbalu na Vinohradech tak, jako tomu bylo doteď?
„Držím holkám palce. Po dvou čtvrtfinále by bylo hezké, kdyby zvládly jít o stupínek dál, i když vím, že to zejména proti trojlístku Chomutov, Tigers a Start98 nebude nic jednoduchého. Ale jak vždycky říkal Michal Pazdera: play-affs, to je jiná soutěž, takže uvidíme. Ženský florbal má v SKV své pevné místo a na tom se nic nemění. Vyzdvihnul bych velkou práci na stabilizaci dívčích týmů, kterou má na svědomí Jonáš Sigl se svým trenérským štábem. Bude samozřejmě trvat, než se nastalý trend promítne směrem do vyšších kategorií a finálně do ženského A týmu.“

Máš na závěr nějaký vzkaz pro příznivce SKV?
„Nejenom pro příznivce, ale i všechny členy klubu. Buďme na naše barvy a na značku SKV hrdí. Na to, jak dokážeme sportovně obstát ve velké pražské i republikové konkurenci, na výhry i dobré výkony, ale i na to, že jsme součástí klubu, který za dva roky oslaví 30. výročí od svého založení, a součástí Sokola, který tu je přes 160 let. Čeká nás společně hromada práce, ale spoustu už jsme jí zvládli. Bude potřeba si u řady věcí obrazně řečeno (a občas i opravdu) vyhrnout rukávy a obléct si montérky. A je dost možné, že přijdou okamžiky, kdy u toho budeme reptat, ale věřím, že to zvládneme a budeme SKV dál zlepšovat a posouvat. Protože SKV je náš klub a nikdo jiný než my to neudělá.“