Na úvod pojďme k tvému rozhodnutí ukončit své působení v A týmu. Jak dlouho v tobě uzrávalo a jaké byly okolnosti rozhodování?
„Přemýšlel jsem nad tím už před začátkem minulé sezony. Všichni víme, jak je tento sport časově náročný a v kombinaci s prací nezbývalo mnoho času na jiné aktivity. Každopádně touha zahrát si další sezonu mě přemohla. Nerad dělám věci napůl, což se mi letos stalo (spoustu vynechaných tréninků) a tím jsem se jen utvrdil v tom, že to bude můj poslední rok v A týmu.“

Když se ohlédneme za tvou kariérou v SKV, můžeš popsat své začátky v Benfice? Jak to vlastně celé na Vinohradech začalo?
„Potkali jsme se se Sigim na hodině florbalu na ČVUT. Nabídl mi, zda bych si nechtěl přijít zatrénovat na Vinohrady. Tehdy jsem hrál zlínskou ligu za TJ Kunovští orli a chtěl jsem se posunout dál, tudíž mi to dávalo smysl. Kluci v Benfice mě ihned vzali mezi sebe a já si tehdy mohl užít florbal na mnohem lepší úrovni, než jsem byl zvyklý.“

Kdy pak přišla možnost přidat se k áčku?
„K áčku jsem se připojil na letní přípravu v sezoně 2015/2016, která bohužel pro nás skončila sestupem. Byl to pro mě úplně nový svět, učil jsem se herní systém a i vytížení tomu odpovídalo. Odehrál jsem, jestli si dobře vzpomínám, asi šest zápasů, ani jeden celý.“

Postupem času ses stal oporou A týmu a zářili jste v útoku společně s Martinem Skřivánkem. Jak na toto spojení s hráčem, který teď aktuálně hájí barvy Chodova, vzpomínáš?
„Byla to celkem náhoda. Ftakovi (Martinu Skřivánkovi) po sestupu odešel jeho dlouholetý spoluhráč z útoku Honza Zavadil, a tak se hledala náhrada, která padla na mě. Začátky nebyly úplně jednoduché. Já neuměl systém, který měl Ftak od mala zažitý, neustále jsme si na lavičce něco vysvětlovali, teda spíš on mě. Možná i díky těmto častým diskuzím jsme jeden druhého naučili, co druhý vyžaduje, až se nám to do určité míry podařilo sladit a začalo nám to tam padat.“

Martin pak odešel a ty ses posunul do obrany. Asi to nebyl úplně tvůj oblíbený post, ale zvykl sis?
„Jak mi nezávisle několik lidí řeklo ‚nemáš fleka hraješ beka‘. Běželo mi hlavou, zda už není čas přenechat místo mladším a rychlejším spoluhráčům. Tím, že jsem do áčka vstoupil v pozdějším věku, chtěl jsem hrát dál a být užitečným hráčem, i když na pozici beka. Jestli se tak stalo, sám raději hodnotit nebudu, v útoku jsem se cítil vždy líp (smích).“

V áčku jsi zažil 1. ligu, postup do elitní soutěže, postup do superligového play off, tuhé boje v play down. Jak vlastně uplynulou etapu SKV hodnotíš? Myslíš, že se klub a tým posouvají výš?
„Bylo to jako na houpačce. Postup, málem sestup, play off ukončené covidem, opět baráž a letos první kompletní série v play off. Ve finále to celkově hodnotím kladně. Pro klub je často těžké udržet nebo získat hotové hráče, kteří by dokázali stabilizovat a posouvat výsledky SKV. Zde máme ještě dostatečný prostor pro zlepšení, i když vím, že vedení dělá pro tým maximum. Klub má své kouzlo a jsem rád, že jsem mohl být jeho součástí.“

Pojďme se ještě ohlédnout za uplynulou sezonou. Mužstvo po duu trenérů Kotlas & Bouša převzali Jan Kapucián a Miroslav Purkrábek a dovedli ho až do čtvrtfinále. Jaký byl uplynulý ročník z tvého pohledu?
„Pro mě to byl velký krok do neznáma. Noví trenéři, opět velká obměna kádru a žádná posila v podobě zkušeného superligového hráče. Abych byl upřímný, měl jsem lehké obavy, co se bude v sezoně dít. V týmu se vytvořila super parta, nováčci skvěle zapadli, a i když jsme play off vybojovali až v samém závěru sezony, bylo to zasloužené. Následné předkolo s Ostravou jen potvrdilo potenciál, který, věřím, v příští sezoně na vinohradské palubovce uvidíme.“

Budeš ještě po konci v áčku někde florbalově působit, byť třeba na nižší úrovni?
„Momentálně jsem to ještě neřešil. Věřím však, že kluci z béčka na mě nezanevřeli a hrající trenér Viktor Vondra najde případné jedno místo v útoku. Vrátil jsem se na led po 19 letech a začal hrát hokejovou hobby ligu. To mě nyní sportovně nejvíc naplňuje.“

Co bys na závěr vzkázal příznivcům SKV?
„Moc bych si přál, aby kluky i v nacházejícím ročníku chodilo podporovat skvělé publikum v co největším počtu. V neposlední řadě patří velké díky i lidem, kteří se podílí na chodu celého klubu.“