V úvodu své druhé sezony v SKV se musel lotyšský reprezentant vypořádat se zdravotními problémy. Teď už je v plné síle zpátky, bohužel ani jeho gólový příspěvek však nepomohl sokolům k bodovému zisku proti Ostravě.
Po dvou a půl sezonách odchází od mužského áčka trenér Michal Pazdera a střídá ho jeho bratr Jan. Přinášíme s Michalem bilanční rozhovor.
Michale, co tě vedlo k tomu u mužského áčka nepokračovat?
„Jedná se především o mé omezené časové možnosti. Pokud bych u týmu pokračoval dál, muselo by to být v omezeném rozsahu, cca 50 – 60 %. To není správná varianta. Pokud trenér po hráčích chce 100% přístup, musí tohle začínat od něj.“
Jak hodnotíš ty dvě a půl sezony v roli hlavního trenéra?
„Veliká zkušenost do života. Tým jsem přebíral jako třiadvacetiletý kluk. Od všech lidí v týmu jsem se něco naučil. Věřím, že i já jsem některým něco předal, nějak je ovlivnil. V sezoně 2010-11 jsem začal v říjnu trénovat B tým. To byla má první trenérská zkušenost u mužského týmu. V prosinci jsem se stal hlavním trenérem u áčka a hned první sezona byla nejtěžší, protože jsme hráli play down. Co se týmu a klubu týče, myslím, že panuje spokojenost. Osobně spokojený nejsem. Bylo hodně věcí, které jsem měl zvládnout lépe.“
Jaký byl pro tebe během té doby nejhorší a nejlepší moment?
„Nejhorších momentů bylo víc - pokaždé, když někdo z týmu něco vzdal a zranění hráčů. Nejlepší momenty byly otočené zápasy a postupy v play-off přes favorizované týmy, které si nás vybraly.“
Jak ses za těch 2,5 roku změnil jako trenér?
„Tohle musí posoudit objektivně někdo jiný. Sám vnímám, že jsem se zklidnil a naučil se lépe snášet prohry.“
Mužské áčko se za dobu tvého působení prošlo generační obměnou. Jak ji hodnotíš?
„Nejednalo se o plánovanou generační obměnu. Prostě jsme postupně nastavili určitá pravidla, která se lépe plní mladším hráčům, protože jejich priority jsou zkrátka jinde. Starší hráči už mají určité závazky vůči práci, rodině, apod.“
Za dobu tvého působení se změnila image klubu navenek. Jak to vidíš ty?
„Změnila se prezentace klubu, práce s fanoušky a propagace utkání. Co se týče vnímání našeho klubu lidmi zvenčí, koukají na nás stále stejně. Náhled na klub změní až nějaký výrazný úspěch. A ten za doby mého působení nepřišel.“
V jakém stavu předáváš A tým SKV svému bratrovi?
„V tuto chvíli netuším, kolik hráčů chce pokračovat i v následující sezoně. Pokud jsou to všichni, tak je to 4. tým 1.ligy mužů, který je ochoten na sobě pracovat, aby to dotáhl do extraligy.“
Jaká bude tvoje další role v SKV?
„Budu se snažit zlepšit podmínky pro hráče – materiální vybavení, regenerace, výživa, apod. S Luďkem Pokorným už jsem domluven i na nějaké spolupráci s vedením klubu.“
Co na tvoje rozhodnutí říkala manželka?
„Když jsem ji to řekl poprvé, tak tomu nevěřila. Rozmlouvala mi to. Nakonec mi hodně pomohla, protože vyrovnat se s tím nebylo vůbec lehké.“
Vrátíš se někdy do role trenéra A týmu?
„V tuto chvíli nejsem schopen říct ano ani ne. Ale upřímně doufám, že to nebude potřeba. Tým teď převzal mnohem lepší, zkušenější a kvalitnější trenér. Na závěr bych chtěl všem, se kterými jsem spolupracoval, poděkovat za trpělivost a ochotu. Klubu přeji hodně úspěchů, postupů, dobrých členů (hráči i trenéři) se sebereflexí a hlavně chuti se zlepšovat.“