Jaké v tobě ještě převládají pocity z vítězného Czech Open?
„Jsem na nás hrozně pyšná. Je to úžasný pocit znovu získat pohár a zlatou medaili na Czech Openu. Nejvíc mě ale těší, že jsme si všichni dokázali a ukázali, že máme na to hrát pěkný florbal.

Jak se ohlížíš za vítěznou jízdou turnajem? V základní skupině jste prohráli všechny tři zápasy, ale pak se tým hodně rozjel…
„Co si budem. Prohráli jsme v základní části, co se dalo. Vidím v tom ale strašnou pozitivní vlastnost v tom, že to nikdo nevzdával a víc nás to stmelilo. Postupným rostoucím výkonem se zvyšovala i naše kvalita hry, přesnost a radost. Věřím, že tyhle chvíle a okamžiky nám pomohly k tomu uvědomit si, že každý zápas, ať vypadá sebevíc špatně, se dá otočit v náš prospěch. Chtěla bych poděkovat všem, kteří tam s námi byli či podporovali u obrazovek doma, protože i o vás to je. Velké díky všem!“

Je to velká psychická vzpruha před startem sezony, ve které se budete opět snažit hrát o vrchní příčky 1. ligy?
„Podle mě je to strašně super a tyhle momenty a situace, co jsme zažily, se nám budou hodit do sezony. Rozhodně jsme samy sobě dokázaly, že dokážeme potrápit každého soupeře, co s námi bude hrát a zároveň bojovat o vrchní příčky.“

Tým se z velké části opět mění, navíc přišli noví trenéři František Kovač a Jan Skála. Jaký z toho máš pocit?
„Je znát, že proběhla změna, ale pociťuji, že je to dobrý impuls pro vylepšení atmosféry v týmu. Naše trenérské duo rozhodně v ničem nepolevuje a chce z nás dostat maximum. Každá z nás je individuálně na tom jinak a trenéři s tím umí pracovat a poskládat tak, aby to fungovalo. Líbí se mi jejich vedení, strategie a jak pod jejich vedením postupně rosteme. Všichni se na jejich systém rychle adaptovali.“

Hraní kombinuješ s pískáním zápasů. Jak ses k této práci dostala?
„O této práci jsem dlouho přemýšlela. Každý rok jsem se tak nějak přemlouvala, ale až tady na sokole mi Pavel Doubek promluvil do duše, že se není čeho bát a pokud to chci zkusit, tak ať do toho jdu. Ničeho nelituji a jsem za to ráda. Všechno se dá stíhat. Každý si volí, který víkend se mu hodí pískat a kdy ne. Do ničeho nikoho nikdo nenutí.“

Co tě na pískání nejvíc baví a jak snášíš tlak, který je občas ze všech stran?
„Nejvíc mě baví pozorovat hráče, jak postupně na hřišti rostou a zároveň jakou z toho mají radost. Dnes už to není jako dřív, že by byl tlak na rozhodčího. Dneska jsou rodiče rádi, že jejich děti mohou hrát a hlavně jim dopřávají pohyb, který potřebují. Trenéři vedou svoje svěřence i rodiče k toleranci a ukazují jim, že s rozhodčím může hovořit pouze po dobu zápasu kapitán, popřípadě trenéři, a tím nevznikají během zápasu zbytečné diskuze.“

Co bys vzkázala těm, kteří třeba o pískání přemýšlejí, ale ještě se neodhodlali k tomu, aby se přihlásili?
„Rozhodně se ničeho nebojte. Je to super brigáda pro každého, kdy zároveň nasbíráte zkušenosti i do svého soukromého a pracovního života. Osvojíte si více pravidla a uvidíte, že i na tom hřišti se vám bude více dařit. Potkáte se s mnoha lidmi a uvidíte, že vás to pohltí a bude vás to bavit. Co bych hlavně chtěla vzkázat všem je i to, že pokud nemáte parťáka, tak se ničeho nebojte. Právě mezi ostatními si třeba někoho najdete.“