Dorážíme na halu, zabíráme šatnu a čeká nás první těžký úkol dnešního dne, a to obléknout naše SKV minibabies do dresu a upravit tak, aby to nevypadalo, jako když po hřišti běhají tanečníci v plesových šatech.

Dostatečně nachystáni rozchytáme gólmana, nesměle odříkáme pokřik a za hlasité podpory rodičů se vrhneme pro většinu z nás do prvního zápasu v životě. V první půlce se jen tak oťukáváme a o přestávce je stav 0:0. Super.

Než se však po přestávce rozkoukáme, na které straně je naše branka, soupeř z Rakovníka ukáže svoji sílu a my prohráváme 0:2. Neztrácíme však hlavu a makáme, co to jde. Najednou je tu konec zápasu a na časomíře svítí krásné skore 2:2.

To druhý zápas byl ještě těžší. Střelci Unhošť byli témeř o hlavu větší a opravdu jim to střílelo. Všichni jsme se moc snažili. Někteří zapomínali při utočení i dýchat a gólman v naší bráně přímo čaroval, přesto ale skončil zápas lépe pro soupeře.

Remíza, prohra a lepší skore znamenalo, že si zahrajeme o třetí místo s Chodovem. A byl to zápas, jak má být. Spousty krásných akcí, nahrávek, z hlediště nás fanděním k vítězství hnali báječní rodiní příslušníci. Zápas jsme vyhráli 5:3 a skončili tak na báječném třetím místě.

Krátce po poledni jsme tak halu opouštěli plni zážitků s úsměvem na tváři a sladkou doma pečenou odměnou. Za nás trenéry musím napsat, že jsme na vás opravdu pyšní. Víc jak půlka z vás začala florbal hrát teprve letos. Bylo báječné sledovat vaše nadšení, snahu, rozpálené tvářičky a světýlka ve vašich očích a také rodičem, které hra uplně pohltila.

Díky,
Lucka, Petr, Martin, Jirka, Kuba