B tým odehrál první polovinu soutěže bez ztráty kytičky, Céčko "přezimovává" na krásné páté příčce. Jak moc jsi spokojený?
„Uspokojení je začátek neúspěchu, takže stoprocentně spokojený nejsem. Ve hře obou týmů jsou věci, na kterých musíme pracovat. Mám z toho všeho ale dobrý pocit, myslím, že oba týmy táhnou za jeden provaz a je to vidět jak na tréninku, tak v zápasech. V ženském kolektivu je důležité, aby to hráčky bavilo a to je to, co na nich vidím. Musíme si ale dát pozor a nesmíme být „na hrušce“. V soutěži je pár týmů, které nás (B tým) můžou, pokud nebudeme hrát koncentrovaně, v klidu porazit."

Kde vidíš silné stránky obou týmů?
„Silná stránka obou týmů je v kolektivu. Pokud mám být konkrétnější, tak v B týmu je to trpělivost, snaha hrát na míčku a vytvářet si brankové příležitosti. C tým má zase obrovskou vnitřní sílu. Nejednou se stalo, že musel zápas odehrát v sedmi nebo osmi hráčkách, prohrával a stejně dokázal zápas otočit, to je jeho síla, nevzdává se."

A kde ty slabší, na kterých je ještě třeba pracovat?
„Já Ti to řeknu a soupeři to budou mít jednodušší, viď? (smích) Ano, je na čem pracovat, ale to si řekneme v kabině a na tréninku."

Přesně tuhle odpověď jsem očekávala… Předpokládám, že se změnou herního projevu obou celků oproti loňsku souvisí obměna. Vidíš to stejně?
„Jasně, je tady pár nových hráček, ale svým způsobem jádro zůstalo stejné. Navíc nedokážu objektivně srovnávat loňskou a letošní sezónu, na pár zápasech jsem se byl sice podívat, ale když nejsi na tréninku a nevíš, co trenér v zápasech požaduje, je to těžký. Každopádně z toho mála, co jsem viděl, můžu říct, že teď v hráčkách vidím větší chuť a odhodlání se zápasem něco, i když se nedaří, udělat. Prostě, že je to baví a chtějí, bojují…“

V průběhu podzimu se v obou týmech objevila spousta nových jmen. Představil bys nám je ve stručnosti?
„Co to jsou nová jména? Pro mě je to i Jana Stavjaňová, Magda Študentová a další, které už hrály loni. Takže řeknu něco málo o těch, které se k nám připojily za mého působení v této sezoně a nebudu škatulkovat, kdo a v jakém týmu působí, my jsme prostě jeden tým…
Tereza Císlerová – úplně nová hráčka, která začala s florbalem v létě
Veronika Kundríková – příchod ze Slovenska, i my musíme mít svého cizince
Lenka Schröpferová – malý florbal hrála v Plzni a teď velký v Praze – myšleno 5 na 5 (smích)
Eliška Šillerová – ze dne na den se z Českých Budějovic v Praze ocitla
Kateřina Vaculíková – po třech letech bez florbalu našla chuť se zase na hřišti prohánět (smích)
Kristýna Zelníčková – nejnovější příchod z Brna, odkud přišla na studia do Prahy“

Vrátil ses po roční pauze. Vloni jsi ještě zahájil sezónu na lavičce extraligového týmu, potom jsi skončil a dále jsme tě vídali na tribuně. To ti tolik chybělo trénování, holky, nebo za tím byla nějaká jiná motivace, že ses tomu opět upsal?
„Sama víš, že SKV je rodina, fungování tohoto týmu je specifické. I když jsem u toho nebyl, tak jsem nenesl dobře sestup B týmu, to se nemělo stát. Ať už to zapříčinilo cokoli, tak to byl prostě fatál. Každopádně už od chvíle, kdy jsme se s vedením klubu domluvili na roční pauze, tak jsme si řekli, že si ke konci sezóny sedneme a probereme, co a jak dál. No, a tak se taky stalo a vzhledem k tomu, že Pája (Pavel Doubek) převzal ženský A tým, tak to pro mě bylo jednoduchý. Chtěl jsem se vrátit do toho kolotoče a teď bych rád pomohl týmu do soutěže, kam rozhodně patří.“

Vzhledem k tomu, že se v Sokole pohybuješ už nějaký ten pátek, po tvém boku se objevilo více trenérských partnerů. Každý tě určitě nějakým způsobem ovlivnil. Která spolupráce ti nejvíce dala?
„To je hrozně těžký říct, každá spolupráce mi něco dala. Každá něco jinýho… Pokud mám být konkrétnější, tak zmíním dvě jména. Jirka Kysel a Luďa Pokorný. Jirka mi ukázal a předal spoustu věcí, vědomostí a pohledů po florbalové stránce. Nekonečné debaty a diskuze, studování soupeřů, analyzování u videa. Tak by to mělo vypadat. Luďa mi zase hodně pomohl po lidské stránce a pohledu na dívčí sport, podržel mě v těžkých chvílích a díky němu vlastně pořád trénuju a mám za sebou úspěšné absolvování trenérské licence B.“

Byl jsi už strůjcem postupu z druhé do první ligy, následující sezonu jsi dovedl tým do extraligy. Poté jsme si dělali legraci, že seš nejúspěšnější trenér SKV. Z extraligy jsi nesestoupil. Nyní jsi převzal Bičizz, které vloni z druhé ligy sestoupily, a opět se jim daří. Musíme to zaklepat, ale zatím to vypadá na nadějný postup. Tak jaký je tvůj tajný recept? Myslím, že by to někteří kouči ocenili.
„(smích) Možná jsem měl štěstí na holky, možná mi okolnosti hrály do karet, možná všechno dohromady… Kdo ví. Každopádně náš postup ještě hotový není, jsme teprve v polovině soutěže, ale cíl je jasný a slibuju, že pro něj uděláme maximum.“

Co si přeješ do nastávajícího roku, který pro tebe bude zároveň jubilejním?
„Vezmu to postupně… Přál bych si bezproblémový postup B týmu do vyšší soutěže. S C týmem se pohybovat v klidu ve středu tabulky. A sobě? To, co přeju všem hráčkám – zdraví – protože bez něj to nejde!“

Přesně, hlavně zdraví i ode mě a děkuji za rozhovor.