V loňském roce absolvovali trip na sever dorostenci společně s trenérským triem Jonáš Sigl, Vilém Svoboda a Martin Hovořák. Letos se staršími žáky odcestovali do Finska první dva jmenovaní.

Základní skupina bez odpočinku

V úvodním dni turnaje Tribal Cup strži v základní skupině prohráli s Tikkurilan Tiikerit 4:6, s SB-Pro Nurmijärvi 3:5 a s domácími Westend Indians 1:3. Pokaždé však Sokolové drželi vyrovnané skóre až do posledních okamžiků zápasů a předváděli solidní hru. I přes porážky to však byly pro trenéry a také samotné hráče neocenitelné zápasové zkušenosti.

„Pokud se ale chceme zlepšovat, nemůžeme se teď plácat po zádech a radovat se z toho, že jsme nedostali od Finů možná očekávané větší nálože a potrápili jsme je. Hraje se na výhru a tu jsme prostě žádnou nepřivezli. Hodnocení by asi vypadalo jinak, kdybychom poznali, že proti finským týmům výrazně zaostáváme a rozebírají nás strojovými kombinacemi, tak to ale letos v Helsinkách rozhodně nebylo,“ odmítá považovat těsné prohry za úspěch trenér starších žáků Vilém Svoboda.

„Většině obdržených gólů se dalo zabránit, ať už lepší komunikací, důslednějším přistupováním k hráčům soupeře a především odvážnějším blokováním střel zdálky, které nás shodně ve všech zápasech připravily v koncovce o úspěch. Takže pokud nechceme polevit v započaté práci, musíme si přiznat, že skupina byla hratelná a šance na semifinále e medialové boje rozhodně byla i v našich současných silách,“ dodává Vilas.

„I přesto ale kluci zaslouží pochvalu, zejména za přístup k zápasům a bojovou morálku. Hrálo se prakticky obzápas, nebylo moc času na delší rozbory a přesto chuť do hry a ochota naslouchat pokynům a radám možná paradoxně spíše stoupala - prostě je to bavilo a o to více si zasloužili aspoň jednu vítěznou radost,“ uzavřel své hodnocení. 

Maratón pěti zápasů za den

Náročný den však pro strže v Helsinkách zdaleka nekončil. Po krátké pauze je čekal rychlý přesun metrem do další haly, kde sehráli další dva zápasy ve skupině o 5 - 7. místo. Ve stejné krásné hale, kde loni dorostenci hráli finále a vezli odtud nakonec stříbrné medaile, přišla nejprve „tradiční“ prohra o 2 góly 2:4 s týmem GrIFK 2:4. V závěrečné repríze souboje ze skupiny s domácími Westend Indians pak jediný debakl celého turné 2:10 a SKV tak v kategorii B14 obsadilo poslední 7. místo.

 „Oproti loňsku bohužel organizátoři na poslední chvíli trochu pozměnili formát turnaje, kdy každá kategorie sehrála svůj turnaj během jediného dne - v sobotu mladší ročníky a v neděli starší. Kluci tedy nakonec za jeden den odehráli celkem 5 zápasů 2x15 na velkém hřišti a zejména v tom posledním duelu už se to jednoznačně projevilo. Chvílemi mi jich bylo až líto, ale klobouk dolů před tím, jak to nakonec zvládli nejen kondičně, ale i psychicky,“ chválí svůj tým trenér Vilas.

 „A právě tenhle jejich přístup ke skvělému přípravnému turnaji byl tou nejlepším odměnou všem lidem, kteří se o organizaci zahraniční akce zasloužili a především rodičům, kteří jim finský zájezd finančně umožnili. Takže i přes velkou únavu tým s neutuchajícím nadšením vyrazil ještě i na závěrečný nedělní přátelák s domácími Westend Indians ročníku 2005 a odměnou jim byl po remíze 4:4 přece jen alespoň jeden čestný finský bod,“ doplnil Vilas.

Přístav, pevnost i horská dráha

I přes nabitý program si však černožlutá SKV výprava stihla v Helsinkách užít i spoustu dalších mimoflorbalových zážitků.

„Tohle vidíme jako další bonus celé akce. Prioritu má samozřejmě sport, zároveň je ale celý trip rovněž dobrou příležitostí na trochu turistiky a zábavy mimo hřiště v neznámém prostředí. Stejně jako loni jsme tedy ještě v pátek večer po příletu stihli večerní prohlídku centra Helsinek a místního přístavu, včetně venkovního bazénu a sauny, kterou mohou jako motivaci kluci navštívit případně příští rok po první výhře ve Finsku,“ popsal Vilas s úsměvem náplň volného času.

„V neděli odpoledne se pak výprava stržů vydala premiérové do zdejšího zábavního parku, kde se z některých nabízených atrakcí točila trenérům hlava už jen při pohledu ze země, zatímco jejich svěřenci utratili v Linnanmäki zřejmě drtivou většinu kapesného. A před pondělním odletem pak celý tým stihl ještě krátce i tradiční výlet lodí na zdejší mořskou pevnost Suomenlinna,“ shrnul program SKV mimo helsinské mantinely Vilas.

Do třetice se třemi týmy?

Největším vítězstvím je však podle šéfa finské SKV mise další prohloubení spolupráce s organizátory z Westend Indians. Po loňském premiérovém a spíše průkopnickém ročníku měla letos výprava SKV právě díky ochotě pořadatelů připraveno nesrovnatelně lepší zázemí a sám Vilas věří, že napřesrok by se do Helsinek mohla díky tomu vydat mnohem početnější SKV výprava.

„Zatímco loni jsme spali v hostelu a pokojích pro nejméně 20 osob a našimi sousedy byli lidé nejrůznějších národností i náboženství, starali jsme se sami komplet o jídlo pro celý tým a do hal jezdili dlouhé desítky minut, letos to byl z tohoto pohledu možná až nezasloužený komfort. Pořadatelé nám domluvili prodloužený turnajový balíček na 3 noci v turnajovém hotelu se snídaní v ceně, do haly, kde jsme odehráli základní skupinu, to bylo 3 minuty chůze a z nedaleké nově postavené stanice metra do centra Helsinek asi 20 minut.

Navíc Westend Indians jsou hodně podobným rodinným klubem jako SKV a nejen díky stejným žlutočerným klubovým barvám a mužskému áčku v nejvyšší soutěži. Cítili jsme se tam nejen díky tomu jako vítaní hosté a moc rádi bychom našim novým finským známým co nejdříve příjemnou péči někdy oplatili také u nás v Praze.

Věřím, že do Helsinek se SKV výprava vydá i příští rok a ideálně co nejpočetnější. Strži byli nadšeni a rádi by se na Tribal Cup vrátili pro první výhru, loňští dorostenci  by si zasloužili zažít tenhle turnaj v lepších podmínkách než napoprvé a moc rád bych v akci v Helsinkách viděl i dívčí tým, včetně trenérek.

Závěrem bych rád speciálně poděkoval třem lidem, bez jejichž výrazné pomoci by celá akce jen stěží byla takto podařená. Martinu Hovořákovi, který byl hlavním vyjednavačem sportovních i organizačních věcí s finskými partnery a dokázal nám zařídit opravdu výborné podmínky v dějišti turnaje. Pracovní povinnosti ho však nakonec bohužel do Finska osobně nepustily...

Na poslední chvílí pak naopak věnoval dva dny své dovolené SKV Jonáš Sigl a byl nám nejenom zkušeným trenérským rádcem, ale hlavně spolehlivým logistikem a navigátorem po celou dobu pobytu v Helsinkách. A samozřejmě klubové sekretářce Petře Wesley, bez jejíhož několikaměsíčního úspěšného vyjednávání s ČSA bychom asi ani neodletěli. 

Největší dík ale patří všem rodičům, kteří našim hráčům tuto určitě nikoliv levnou, ale velmi cennou zahraniční sportovní i životní zkušenost umožnili!“