Michalovo angažmá v SKV se zrodilo na přelomu roků 2008 a 2009. „Tenkrát mě oslovil Eda Piňos a Marek Roll (tehdejší asistent trenéra), kteří si mě pamatovali ze vzájemného zápasu z 1. kola. Následně jsem v SKV sezonu dochytal jako druhý až třetí brankář. Svým ‚skvělým‘ výkonem jsem přispěl k vyřazení Vinohrad v play off. Tam jsme tenkrát vstupovali z 1. místa a narazili na osmý Paskov. Na podzim roku 2009 jsem se zranil. Jednalo se o mé druhé zranění kotníku. Ve spojení s mou chronickou nemocí již nebylo možné se k florbalu na vrcholové úrovni vrátit,“ osvětlil své začátky v Rieger aréně.

Že by se ale Michal Pazdera vytratil z florbalového prostředí úplně, to nehrozilo. „Florbal mě neskutečně bavil. Začínal jsem s ním velmi pozdě, až v 17 letech v roce 2004. Prakticky jsem ho tedy hrál pouze pět let. Přesto jsem mu obětoval hodně. A taky hodně získal. Spoustu zážitků a přátel. A od nich se mi nechtělo odcházet. Vnímal jsem, že se nějak kolem týmu ‚budu motat‘. Třeba jako kondiční trenér. Nebo jak bude potřeba. Rozhodně jsem si o sobě nikdy nemyslel, že budu trenérem. Svou velmi krátkou kariéru jsem prožil v brance. Taktice toho sportu do dnes příliš nerozumím. Kdykoliv se nám podaří sejít a můžu se bavit s bráchou, tak vlastně žasnu. Jak je možné, že s takovou neznalostí jsem mohl jako trenér působit ve dvou nejvyšších soutěžích? Nicméně florbalu a hlavně SKV vděčím za spoustu životních zkušeností. Možná občas neumím správně docenit, co vše jsem se v SKV naučil,“ přiznává.

Situace se ale vyvinula tak, že se Michal přes trenérské angažmá v B týmu posunul v průběhu sezony 2010/11 k áčku. Vinohradům se výsledkově nedařilo a sokolové museli o příslušnost v 1. lize bojovat v náročném play down. „Na tuhle sezonu vzpomínám moc rád. Hodně jsem se toho naučil. Tým jsem převzal v prosinci 2010. Bylo mi 23 let. V týmu bylo málo hráčů, kteří byli mladší než já. Základní část byla velkým trápením. Dělal jsem hodně chyb, které nás stály body. Učil jsem se za pochodu. Zpětně bych si za spoustu rozhodnutí dal pár facek,“ říká Pazdera na rovinu.

„Nicméně jsme zvládli play down. První kolo parádně 3:0. Druhé kolo s obrovským štěstím. Protože jsme ve druhém kole prohrávali 1:2 na zápasy a Budějovice měly 2 zápasy šanci na ukončení. V pátém střetnutí jsme ještě jedenáct minut před koncem prohrávali 1:4. Hra byla špatná a moc nenasvědčovalo tomu, že se zachráníme. A i když jsme vyrovnali, tak jsme poslední dvě minuty hráli v oslabení. Nakonec jsme v prodloužení zápas zvládli. Florbalově to nebylo moc slavné. Zážitek neuvěřitelný,“ vzpomíná na vypjaté momenty ze série s českobudějovickými Štíry, kterou rozhodl svou památnou trefou nynější prezident klubu Dalibor Nigrin.

„Pro mě úžasné zkušenosti. Bylo mi 24 let. Dělal jsem hlavního trenéra ve druhé nejvyšší soutěži. Učil jsem se komunikovat se staršími lidmi. S osobnostmi. Dělat rozhodnutí. A naučil jsem se díky tomu spoustu věcí, které určitě znějí jako klišé: Hraje se až do konce. O úspěchu rozhodují detaily. Často jsme svým největším soupeřem my sami. Zájmy jednotlivce nemohou být výš než zájmy týmu. Je toho určitě mnohem více, zkusil jsem tedy vybrat ty nejzásadnější. V této sezoně jsem si poprvé vyzkoušel play down. Je to úplně jiné než play off. Zjistil jsem, že mě tyhle zápasy víc baví,“ dodal Michal Pazdera.

V nadcházejících dvou ročnících Vinohrady vždy postoupily do prvoligového play off a odehrály několik pěkných sériích. „Rád vzpomínám na tu první sezonu. Po zvládnutém play down od nás nikdo nic moc nečekal. Prokousali jsme se do play off. Byl to první rok, kdy v 1.lize probíhal výběr soupeřů. Přestože jsme skončili pátí, vybralo si nás ze druhého místa Znojmo. Sérii jsme vyhráli 3:0. Šťastně. Nicméně tak to prostě v dobách mého působení bylo. Měli jsme hromadu štěstí. V průběhu semifinálové série se Spartou jsem se oženil,“ připomněl památné chvíle, včetně té z osobního života.

Sokolové sice padli se Spartou 2:3, fantastickou sérii ale dohromady navštívilo neuvěřitelných 1731 diváků. Při každém utkání panovala v hale elektrizující atmosféra. I v nadcházející sezoně 2012/13 se Vinohrady prokousaly pod vedením Michala Pazdery a Viléma Svobody až do semifinále, kde padly s Pardubicemi. Předtím se jim ve čtvrtfinálové fázi play off podařilo vyřadit rivala z České Lípy.

Michal odvedl v klubu poctivou práci, společně se svými kolegy a asistenty posunul fungování A týmu můžu na vyšší úroveň a po sezoně předal žezlo svému mladšímu bratru Janovi, který přišel z Future. Následoval další vzestup – zlato na turnaji Czech Open, postup do superligy a následná záchrana. Po odchodu Jana Pazdery vedl mužstvo dva roky Martin Hovořák, a poté, co se rozhodl skončit nově jmenovaný Karel Mrkos, ujal se kormidla po čase opět Michal Pazdera.

Mužstvo už koučoval coby člen vedení vinohradského oddílu, který měl na starosti vztah klubu s partnery. A na střídačce zažil další památnou a výsledkově skvělou sezonu 2017/18, která se nakonec zapíše do jeho trenérského životopisu jako ta vůbec nejúspěšnější. Vinohradští šli do play off sice až ze sedmé příčky, postupně ale vyřadili Karlovy Vary, Black Angels a na závěr i havířovské Torpedo. Michal Pazdera se tak se svým týmem dočkal vytouženého postupu do nejvyšší soutěže, kam se SKV vrátilo po tříleté odmlce.

A v sezoně následující sokolové vybojovali záchranu! Play down se sice celek Michala Pazdery nevyhnul, hned v 1. kole ale Vinohradští přetlačili Znojmo 4:3 na zápasy. Ihned po rozhodujícím sedmém utkání Michal oznámil hráčům, že to byl jeho poslední zápas v roli trenéra. Ještě rok strávil ve vedení klubu, než se definitivně rozhodl SKV kvůli přestěhování do České Lípy opustit.

„Michal po sobě v SKV během uplynulých deseti let zanechal nesmazatelnou stopu. Jeho trenérské schopnosti opakovaně dosáhnout s týmem úspěchů v play off a play down z něj dělají naší trenérskou legendu. Více než u koho jiného pro Michala platí, že play off je jiná soutěž. Vždycky z nás hráčů dokázal dostat maximum a podřídit osobní cíle jednotlivců společnému výsledku. V posledních letech se pak nemalou měrou podílel také na rozvoji SKV z pozice člena vedení. Za veškerou práci pro náš klub Ti Michale patří obrovský dík, dveře budeš mít u nás vždycky otevřené dokořán! Do dalších let Tobě i celé Tvé rodině přeji hlavně co nejpevnější zdraví a spoustu úspěchů v pracovním i osobním životě!“ rozloučil se s Michalem Pazderou prezident vinohradského klubu Dalibor Nigrin.