Jak vás vůbec napadlo se zúčastnit nově vzniklého mistrovství světa 3 na 3?
„Zaregistrovala jsem už prvotní informaci, kdy IFF oznámila vznik tohoto formátu mistrovství světa. V tu dobu podle mě ještě nikdo nevěděl, jak to bude probíhat a kdo to vlastně bude hrát, takže jsem tomu ani já nevěnovala větší pozornost. V momentě, kdy Český florbal vydal článek, že je možné se na tento šampionát přihlásit, jsem zbystřila. Jelikož podmínky na podání přihlášky, aktivní hráčky hrající 1. ligu žen a níže, byly koncipované skoro jako nám na míru, tak jsem to zkusila. Oslovila jsem několik svých aktuálních i bývalých spoluhráček, jestli by do toho šly se mnou, a většina mi bez váhání svou účast potvrdila. Od začátku jsem si říkala, že bychom mohly mít docela dobrou šanci na vybrání i díky tomu, že hrajeme stabilně v horní části tabulky 1. ligy žen. Po odeslání přihlášky doslova minutu před uzávěrkou už nezbývalo než čekat. Nakonec jsme se dočkaly a pořád tomu nemůžeme uvěřit, že v pátek vlastně opravdu odlétáme.“

Můžeš představit váš tým?
„Troufám si tvrdit, že náš tým je skvělou kombinací zkušeností, holek v ideálním sportovním věku a dravého mládí. Téměř všechny hráčky za svou florbalovou kariéru oblékaly alespoň chvíli dres SKV, což mi přijde jako dobrý spojovací element a takový základ pro dobrou týmovou atmosféru. Věřím, že jednotlivé florbalistky pro věrného fanouška SKV netřeba představovat.“

Přesto nám je, prosím, trochu více představ. Kdo s tebou do Finska vyrazí?
„Na mistrovství pojedou brankářky Karolína Červová a Daniela Kreisingerová a hráčky Nikola Bursová, Anežka Dobisíková, Eliška Hladíková, Ivana Hrušková, Kateřina Radostová a Natalie Vesecká. Eliška Hladíková je zároveň částečně i mojí odchovankyní a letos se ve své premiérové ženské sezoně předvedla jen v tom nejlepším. S Anežkou Dobisíkovou hraji už tak dlouho, jak jen pamatuju, a na hřišti (i mimo něj) si díky tomu velice dobře rozumíme. Víme, co od sebe můžeme očekávat. Kateřina Radostová letos ovládla kanadské bodování našeho týmu a spojuje nás mimo jiné i společné studium, díky kterému jsme se vlastně poznaly. Natalie Vesecká měla rovněž neuvěřitelnou sezonu a těžila především ze skvělé spolupráce právě s Kačkou Radostovou. A taky měla nakonec v základní části stejný počet asistencí jako já, a to dokážu ocenit! Ivana Hrušková sice letos působila především v B týmu, ale je to prostě taková naše máma a pořád to v těch rukách má, když zrovna netrefí helmu. Nikola Bursová už nějaký ten pátek hraje za Nehvizdy, ale vzpomínám na naše extraligové sezony a vždycky se mi hrozně líbilo, jak hraje. Jsem moc ráda, že na to kývla a můžeme si tak trochu zavzpomínat na staré dobré časy. Gólmanka Daniela Kreisingerová byla naším základním kamenem pro tuhle sezonu a věřím, že její hecování nám bude pomáhat i teď. Zároveň před deseti lety strávila rok ve Finsku, takže to je pro ni takové krásné zavzpomínání a věřím, že se bude chtít ukázat jen v tom nejlepším. Zbývá už jen brankářka Karolína Červová, která nás vlastně zachránila v momentě, kdy nám chyběl pouze další gólman, abychom mohly poslat přihlášku. S tou jsem nikdy v jednom klubu nehrála, ale moc dobře ji ze hřiště i mimo něj znám. Věděla jsem, že určitě s touto volbou nešlápneme vedle. Věřím, že silné gólmanské duo bude naše tajná zbraň a bude to základ, od kterého se budeme moci odpíchnout.“

Jak se na akci těšíš a jaká jsou vlastně vaše očekávání a cíle?
„Dovolím si mluvit za všechny a říct, že se na tuhle akci těšíme asi tak moc, jak se jen těšit dá. Tahle příležitost se jen tak opakovat nebude, a to si všechny plně uvědomujeme a vážíme si toho. Ohledně očekávání je to trochu záludné. Jelikož každá země tento turnaj pojala trochu jinak, třeba na Slovensku se hrály kvalifikační turnaje, ve Švýcarsku vybírali z 200 přihlášených a Finsko a Švédsko tam posílá své nejlepší hráčky, proto až během turnaje poznáme sílu ostatních týmů. V tuto chvíli tedy máme očekávání taková, že vlastně nevíme, co očekávat. Samozřejmě, že završení turnaje medailí by bylo fantastické a takové krásné zakončení celé té neuvěřitelné pohádky. Dost dobře si ale uvědomujeme, že jsme vlastně parta hobíků, která se tam nějakým způsobem dostala a úspěch je už to, že budeme mít šanci si zahrát třeba i proti hráčkám, které hrály švédské superfinále. Na druhou stranu je to 3 na 3, takže si myslím, že i když jeden tým bude jasný favorit, nic to neznamená, protože hřiště je malé, je málo času a stát se může cokoliv. Určitě nejedeme to tam jen tak nějak odehrát, ale plně si uvědomujeme, že budeme reprezentovat Českou republiku a pokusíme se pro nejlepší výsledek udělat vše.“

Připravujete se na šampionát nějak speciálně?
„Nevím, jestli se to dá nazvat úplně jako příprava, ale určitě to nebereme jako obyčejný letní turnaj. Zvládly jsme si domluvit několik tréninků v hale, kde jsme trénovaly 3 na 3 v takovém formátu, který bude na mistrovství. Tedy na stejně velkém hřišti (22 x 11 metrů) a se stejnými pravidly. Nerozehrává se nikdy z rohu, buď ze středu hřiště, nebo rozehrává gólman, který svým výhozem může dokonce dát přímo gól. Zajímavé je také jiné pojetí nájezdu, kdy se zahrává tzv. ‚penalta‘ (angl. penalty shot) ze vzdálenosti 5 metrů od branky. Poslední dva tréninky před odletem už jsme chtěly najet na zápasové tempo a poprosily jsme naše SKV kluky, především strže a dorostence, jestli by si s námi nechtěli přijít zahrát. Tímto bych jim chtěla poděkovat za skvělou spolupráci a ochotu, protože nám vyšli ve všem vstříc a věřím, že je to s námi i trochu bavilo! Pro nás to bylo určitě přínosné a doufám, že nás to alespoň trochu pomohlo připravit na MS. Jinak už nám pomalu začíná letní příprava, takže částečně i to se dá považovat za přípravu na šampionát. Určitě to není tak, že se sejdeme poprvé ve Finsku a nebudeme vědět, jak se drží hokejka. Zároveň se dá určitě říct, že by se dalo připravovat lépe, ale to se dá vždy!“