Český tým nakonec zaznamenal velký úspěch. Porazil silné Švýcarky a turnaj ovládl. Velký podíl na tom měla i útočnice našeho extraligového A týmu Aneta Tvrzníková, která se pomalu ale jistě stává pevnou součástí juniorského reprezentačního výběru.
A jak ji ostatní hráčky přijaly? „Se stejným kolektivem jsem byla už na soustředění v Ostravě v prosinci, takže s holkami se už znám. Je pravda, že jsem tam jako jediná úplný nováček, ale myslím si, že jsem zapadla dobře. Celkově to je skvělý kolektiv, takže mě mezi sebe přijaly hned. A především jsem si sedla herně s holkami v útoku, takže spokojenější být nemůžu!“ vrací se s úsměvem k nedávné akci.
V útoku si Aneta porozuměla s Terezou Pilíkovou z Herbadentu a Martinou Řepkovou z Chodova. „Z předvedené hry mám pocity vcelku dobré. K dokonalosti to má samozřejmě ještě daleko a určitě to z mého pohledu mohlo být ještě lepší, ale i tak si myslím, že jsem ostudu neudělala a jenom jsem potvrdila svojí klasickou hru, tedy hru nahrávače,“ připomněla svůj skvělý výkon. Za pět zápasů nasbírala šest gólových nahrávek.
Nosit na sobě dres s českou vlajkou nenechá nikoho klidným. I naše talentovaná útočnice připustila, že je to pro ni velkou ctí. „Celkové pocity? Úžasné. Je to neuvěřitelný zážitek a ohromná čest pro mě reprezentovat Českou republiku. Samozřejmě, že před každým zápasem jsem byla nervózní, ale když jste na hřišti, tak to nevnímáte. Snažila jsem se předvést to nejlepší a snad jsem zanechala dobrý dojem,“ popisuje své zážitky.
„Zároveň bych chtěla poděkovat všem, kteří mě podporovali a věřili mi. Jejich neustálá podpora byla klíčem k tomu, co jsem na hřišti předvedla. I když se to tak zdát nemusí, neskutečně mi pomohli a jen díky nim jsem to zvládla tak, jak jsem to zvládla,“ neopomenula své podporovatele.
Světový šampionát se nezadržitelně blíží. Na přelomu dubna a května se uskuteční v Polsku a je ve vzduchu je velká šance, že by se tam Aneta mohla s českou výpravou podívat. „Nejde o to, jakou šanci vidím já. Konečné rozhodnutí není na mně, ale na trenérech. Já budu stále florbalu věnovat co nejvíce času, budu makat, snažit se a doufat, že se do toho Polska přeci jenom ještě jednou podívám,“ zůstává nohama na zemi.
Anetě budeme držet palce!