Ríšo, letos se povedlo ovládnout regionální ligu a pěkným bonusem je vizitka nejlepší obrany v soutěži. Jaká sezona to z tvého pohledu pro céčko byla?
„V letošní sezoně se nám od října až do posledního turnaje podařilo, na co jsme sáhli. Občas to byla i trochu šťastná vítězství, ale ve většině zápasů jsme zvítězili naprosto zaslouženě. Za nejlepší defenzivu v lize vděčíme velkou měrou našim brankařům, protože za rozhodnutých stavů se nám dost často nechtělo bránit a kluci v brance měli spoustu nelehké práce.“

Loni céčko hrálo v regionální lize o záchranu až do posledního turnaje, letos se hrálo o celkový triumf. Kde nastal obrat?
„Nemyslím si, že by byl nějaký zlomový moment. Ale hned od začátku sezony jsme hráli ve velké pohodě, což se samozřejmě na týmu psychicky projeví i do dalších zápasů. Taky se nám oproti loňskému roku podařilo utvořit stabilnější jádro pěti až šesti hráčů, kolem kterých šlo sestavu dobře doplňovat.“

Céčko letos hodně doplňovali šikovní junioři a hráči z béčka či áčka. Kvituješ to, aby se v C týmu rozehrávali i hráči z ostatních týmů a jak hodnotíš jejich zapojení?
„Speciálně juniorům tahle liga vyloženě svědčila. Oproti superlize, kterou spousta z nich také v této sezoně hrála, měli v regionální lize na všechno víc času, mohli si tím pádem víc dovolit a postupně nabírali sebevědomí, což pro ně bude do budoucna určitě přínosem.“

Bylo někdy těžké všechny hráče sladit do jednoho celku? Přeci jen tým byl hodně různorodý, ale na hře se to, soudě podle výsledků, projevilo spíše kladně…
„To víš, že to bylo těžké. Výsledky jsou jedna věc, herní projev zase jiná. Občas to v sestavě trochu skřípalo, ale v naprosté většině případů se nám podařilo sestavu utvořit tak, že se snad všem hrálo dobře.“

Poslední turnaj se v domácí Rieger aréně navzdory potvrzení prvního místa moc nevydařil. Nemrzí to trochu? A co bylo příčinou?
„Byla na nás trochu znát nervozita. Přeci jen jsme věděli, že hrajeme o velmi hezký úspěch a že by byla škoda o něj přijít. Potvrzení prvního místa bylo hlavním cílem, ale výsledky nás samozřejmě trochu mrzí, mohli jsme se v domácí hale předvést v lepším světle. Myslím si dokonce, že to herně byl náš nejhorší turnaj za celý rok.“

Céčko z posledních čtyř sezon třikrát skončilo na prvním místě. Jak je to možné? Je za tím třeba dobrá partau, která v týmu panuje?
„Hráči, kolem kterých se céčko staví, spolu hrají už několik sezon, hlavně jsou to mazáci v obraně Kuba Vrzák, Martin Zima a Míša Zitko, který se letos bohužel opět zranil. Stabilní je taky brankář Kuba Záhora. V útoku to pak kromě mě je samozřejmě Gusta Ondrejčík a třeba Fíla Horák, i když ten letos z pracovních důvodů nastoupil jen k několika zápasům. Do téhle zaběhlé party letos skvěle zapadli junioři a celkově je znát, že v týmu panuje pohoda, o to víc, když se nám takhle dařilo.“

Béčku to letos tolik nešlo v porovnání s nětkerými předchozími sezonami, i když čtvrtá příčka v divizi je pořád hodně solidním umístěním. Na druhou stranu bylo také pozitivní, že dostali šanci noví hráči nebo junioři. Co bys řekl na sezonu béčka, za které rovněž nastupuješ?
„V béčku nám trochu ujel vlak na začátku sezony, byl to úplně nejhorší start Benfiky od jejího vzniku. Postupem času jsme se z toho trochu oklepali a začali zase vyhrávat. Můžou nás mrzet ztráty ze zápasů s Bučisem, kde jsme v obou zápasech měli na to soupeře porazit, pak tři ztracené body s Panthers a nejvíce nás asi mrzí ztráta bodu v předposledním zápase sezony se Startem, protože tenhle bod by nás posunul na bednu. Přestože jsme měli nejvíce proher v historii béčka, hodnotím i béčkovou sezonu jako velmi povedenou.“