Byla to premiéra juniorů SKV v nejvyšší soutěži. Myslíš si, že to kluci a celý klub zvládli?
„Jednoznačně. Nějaké problémy se objevily, ale když nejsou problémy, nemáš dostatečnou výzvu. My i klub jsme se s tou výzvou poprali a nakonec klaplo všechno i díky Vilasovi, který hodně pomohl s veškerou organizací kolem týmu. A že jí nebylo málo.“

Mrzí tě s odstupem času, že se zářijovou kvalifikaci nepovedlo dotáhnout k postupu do elitní skupiny 1. ligy juniorů?
„Na tohle asi jednoznačnou odpověď nemám. Na jednu stranu by bylo pěkné hrát s nejlepšími tými a na play off bychom zřejmě byli lépe připravení. Musíme si ale přiznat, že na podzim jsme na to prostě neměli. I když jsme v jednu chvíli sahali po prvním místě ve skupině, nakonec jsme neskončili ani druzí, abychom dostali druhou šanci v předkole. Navíc jsme celou sezonu hráli vyrovnané zápasy na dobré úrovni, takže nakonec jsme hráli tam, kde jsme hrát měli.“

V sezoně jste ušli dlouhou cestu. Za co jsi nejvíc rád?
„Povedlo se toho dost. Účast v play off, rozlučkový podzim s ročníkem 2002 i poměrně velké zapojení kluků do áčka. Od léta máme novou posilovnu, ta nám pomohla hodně. Před sezonou jsem také říkal, že bych rád v týmu viděl pár posil. I to klaplo. Kromě přestupů se nám na důležitou část sezony podařilo domluvit na hostování kluky z Říčan, kteří nám určitě pomohli. Nejvíc jsem ale asi rád za to, že jsme vůbec v nejvyšší lize hráli a hráli jsme celý ročník. Bylo to 30 kvalitních a vyrovnaných zápasů a to nás posune nejvíc.“

Nakonec se vám povedlo postoupit do play off. Bereš to jako úspěch?
„Ano, byl to jeden z našich cílů před sezonou.“

Kluci se otrkávali v těžkých zápasech a někteří už naskočili i do přípravy s A týmem. Myslíš si, že to je právě ona kýžená cesta, kterou se daří postupně nastavit?
„Nejen do přípravy, mnoho z nich má i svůj první superligový start. A i když to třeba pro některé bylo v tom nepříjemném ‚televizáku‘ s Boleslaví, je to meta, na kterou dosáhne jen velmi málo florbalistů. Přestože nejvyšší juniorská liga zní pěkně, náš cíl zůstává stále stejný, a to připravit co nejvíce hráčů pro naše áčko. K juniorům jsem ostatně přišel právě od mužů, takže vím, jak důležité to pro klub je. Těžké zápasy nejvyšší ligy jsou určitě nejlepší způsob, jak mladé hráče připravit. Takže ano, tohle je ta cesta, kterou by klub měl jít a jde.“

Kdybys měl zhodnotit úroveň CE ligy juniorů, jak bys ji popsal?
„Jedním slovem? Nekonzistentní. Snad kromě Bohemky se v naší části tabulky nedalo mluvit o favoritovi téměř v žádném zápase. Tabulka byla celou dobu extrémně vyrovnaná, sami jsme v ní lítali z místa na místo. Ještě před Vánoci jsme se blížili poslednímu místu, abychom po Novém roce skočili na druhé a na konci února se báli o play off. Vyrovnané výkony jsme nepodávali ani my, ani soupeři.“

Už víš, jak to bude vypadat v příští sezoně? Na co budeš klást větší důraz v nadcházejícím ročníku?
„Chci se více zaměřit na individuální část výkonu a zároveň toho víc nechat na hráčích. Konkrétnější být nechci, protože podrobně jsem to s hráči ještě neprobíral.“