Jan Pazdera přišel do Vinohrad před loňskou sezonou. Od počátku svého angažmá sbíral úspěchy – překvapil druhou příčku na Memoriálu Honzy Civína, následně v srpnu vyhrál Czech Open a na počátku dubna dovedl svůj celek do vytoužené extraligy. Mája Kotíková, bývalá reprezentační kapitánka a několikanásobná mistryně České republiky zase pomohla ženám k záchraně v nejvyšší soutěži. Z obou dvou ambiciózních postav našeho klubu je hodně cítit, že v příští sezoně chtějí znovu odvést kvalitní práci.
První otázka na vás je jasná. Jak se s odstupem času koukáte na závěr poslední sezony? Mája svým samostatným nájezdem rozhodla o záchraně Vinohrad v nejvyšší soutěži a následně byla klubovým vedením jmenována hlavní trenérkou, Honza zase zažil dvě infarktové série a finálovou jízdu proti Hattricku. Vzpomínáte ještě často na tyto radostné okamžiky?
MK: „Od té doby se událo tolik věcí, že na vzpomínání není čas. Vlastně to takhle mám pořád, žiju přítomností a tím, co bude, ohlížet se dozadu vůbec nestíhám. Vzpomenu si leda tak, že se mě někdo zeptá, jako teď ty. S nadsázkou vždycky říkám, že na vzpomínání bude čas, až budu v důchodu. (směje se)“
JP: „Pro mě to byla velice příjemná zkušenost. Jinak jsem rád, že se mně společně s týmem podařilo splnit předem vytyčené cíle. Krom postupu do extraligy mě potěšila i pozitivní odezva na předvedenou hru. Vzpomínám především na situace, které jsme v play off nezvládli, hlavně proto, abychom se já i tým z nich mohli poučit a být ještě silnější.“
Máte za sebou krátkou přestávku po uplynulé sezoně a už se naplno rozběhla kola letní přípravy. Můžete nám na úvod ve stručnosti představit program vašeho přípravného období?
MK: „Přestávku od předchozí sezony jsme měli přesně měsíc, což je tak akorát. Přípravu jsme začali 19. 5. Trénujeme třikrát týdně společně plus holky mají jednou týdně individuální výběh. Trénovat takto budeme celé léto. Do konce července máme kondiční část, zakončenou třídenním kondičním soustředěním. V rámci těchto tří tréninků jsme jednou v hale, další dva tréninky máme pod dohledem profíků z Kosagymu a Hardcore tréninků. V srpnu se pak přesuneme třikrát týdně do haly, kdy na konci srpna máme víkendové herní soustředění. Během srpna nás taky čeká Czech Open.“
JP: „Kondiční přípravu si vedeme sami. V rámci rozpočtu, který jsem dostal od vedení, se nám nepodařilo najít kvalitní spolupráci v dostatečném objemu, který pro příští rok potřebujeme. Z financí jsme nakoupili část potřebného vybavení a přípravu vedu já ve spolupráci s naší fyzioterapeutkou Kaisou Lind. Trénujeme třikrát v týdnu. K tomu máme v plánu absolvovat tři víkendová soustředění a pět víkendových turnajů, kluci se již těší i na zpestření programu při nedělních schodech na Letné.“
Co posílení kádru? U mužů je jasné, že k němu dojde, můžeš nám už, Honzo, potvrdit nějaké posily? A s jakým kádrem se počítá u žen? Je možné, že se loňský tým posílí nebo se počítá jen s velkým zkvalitněním současného kádru?
JP: „Jednáme s Pelhřimovem o příchodu Milana Bíny. Rádi bychom získali Štěpána Raitera z Hradce Králové a o restart kariéry se u nás pokouší Martin Michalík a Filip Šebor. Další jména jsou teprve v jednání, loni jsme měli velmi úzký kádr, takže jsme se snažili v první řadě tým doplnit.“
MK: „Je možné, že dojde k posílení několika hráčkami. Nepůjde však o razantní změnu podoby týmu. Mým cílem je pracovat se stávajícím kolektivem a dostat z nich jejich florbalové maximum. Jména posil zveřejníme, až bude vše dotažené do konce. Bavíme se maximálně o třech hráčkách.“
Jak jste spokojeni se zázemím, kterého se vašim týmům dostává? Vinohrady se mohou pochlubit poměrně rozlehlým sportovním areálem, přesto volného času ve velké hale není přehnaně moc.
MK: „Obecně si myslím, že by Sokolu slušely opravené šatny, které jsou opravdu v hrozném stavu. Ohledně zázemí Sokola je určitě velké plus, že máme vše na jednom místě, ať už je to hala, areál venku nebo bazén. Z mého pohledu bych chtěla mít pro A tým lepší řešení tréninkových dnů v hale, nebo možnost vlastní šatny. Věřím, že postupem času se nám podaří tyto představy naplnit.“
JP: „Máme k dispozici prostor na hale, atletickém ovále a tartanovém hřišti, takže s využitím prostor v rámci areálu Sokola jsem relativně spokojen. Bohužel zatím nejsme schopni hráčům vytvořit možnosti pro posilovnu a regeneraci, což je již dnes v extraligových klubech standardní.“
Letní příprava odstartovala před dvěma týdny, jak jste zatím spokojeni s přístupem hráčů a hráček? Už se dá leccos hodnotit, jste tedy mile překvapeni nebo naopak vás některé věci zklamaly?
MK: „Za dva týdny toho moc hodnotit nedá. Holky letos čeká něco úplně nového, pro část z nich je to první opravdová letní příprava vůbec. Z mého pohledu bude rozhodovat druhá polovina června na první hodnocení. Po včerejším tréninku v hale však mám pozitivní dojmy a jsem si jistá, že zlepšení bude u většiny týmu obrovské, když vydrží. A já věřím, že vydrží!“
JP: „Jsem spokojen s přístupem k tréninkům. Kluci se snaží absolvovat maximum všech jednotek, a pokud jim to práce nebo škola nedovolí, tak si trénink nahrazují. Horší je přístup některých hráčů v samotném tréninku, někteří jedinci si neuvědomují, jaký je rozdíl mezi přípravou pro první ligu a extraligu. Dostali prostor svůj přístup změnit a vědí, že pokud se tak v nejbližší době nestane, tak spolupráci ukončíme.“
Myslíte si, že je složité obecně najít hranici mezi tím, co je v amatérském sportu ještě únosné a co už může být pro pracujícího či studujícího člověka problémem? Je jasné, že pokud chce člověk uspět, musí obětovat v mnohých případech hodně, florbal je však v tomhle dosti komplikovaným sportem…
MK: „Je to úhel pohledu. Já jsem měla možnost zažít florbal jako hráčka na té nejvyšší úrovni několik let. A nikdy bych to nenazvala, že jsem něco obětovala. Dělala jsem jen to, co mne bavilo a co jsem chtěla dělat. A pokud člověk něco dělat chce, tak jen hledá možnosti a cesty. Protože se Ti to pak vrací, ať už v zážitcích, nebo zkušenostech. Pokud zůstaneme v českých vodách, vraťme se ke všem rozhovorům s hráči/hráčkami, co měli možnost hrát florbal v zahraničí. Závěr toho vždy je, že tady zdaleka neděláme věci naplno. První, co tedy musíme řešit je maximální nasazení a práce na tréninku. A až to více nepůjde, pak se můžeme bavit o navyšování počtu tréninkových dní a co je nebo není únosné. Co se týče zvládnutí kombinace sportu se školou nebo prací, pak souhlasím, že to není jednoduché. A je určitě rolí nás trenéru hráčům pomoct, aby se naučili vše zvládnout zkombinovat. Protože tuhle velmi cennou zkušenost následně většina uplatní ve své další životní etapě.“
JP: „Je to pouze o motivaci a prioritách. Pokud člověk něco chce, tak za tím jde a je tomu schopen obětovat cokoliv, ať už se to týká koníčku, kariérního růstu nebo rodiny. Já si kluků nesmírně vážím za to, že jsou schopni svému koníčku – florbalu obětovat tolik času, úsilí a v našem klubu i nemalých finančních prostředků. Hráči u nás v klubu si hradí 90% nákladů na svou činnost. Vedení se snaží podmínky zlepšovat a i díky smlouvě se Salmingem můžeme oproti minulosti hráčům poskytnout část materiálního vybavení. Nicméně v porovnání s extraligovými týmy v podmínkách pro hráče hrubě zaostáváme.“
Honza přišel do SKV před minulou sezonou, Mája v jejím průběhu, jak hodnotíte atmosféru v SKV? Asi se shodneme na tom, že je tak trochu specifická?
MK: „Je hodně svá a pro mne bude zajímavé sledovat, jak se bude vyvíjet vzhledem k dlouhodobým cílům vedení SKV, kdy chceme aby SKV bylo respektovaným florbalovým klubem v nejvyšších soutěžích.“
JP: „Specifická je. Kromě rodinného prostředí se mi líbí charakter lidí, s kterými v SKV spolupracuji, ať už je to Vilas, Luděk Pokorný, hráči nebo i realizační tým. V týmu panuje velice dobrá atmosféra. Kluci dávají florbalu hodně. Jsou zvyklí se vídat i mimo tréninky a zápasy, ať už na turnajích, v posilovně, kavárničkách, nebo hospůdce U Vejdů. S nadsázkou lze říct, že pro většinu z nich je SKV životní styl.“
Představte nám na závěr našeho povídání svoje plány, které byste v příští sezoně rádi naplnili, ať se jedná o cokoliv.
MK: „Pro mne je důležité, že SKV má dlouhodobé cíle a chce pracovat na nějaké koncepci. Samozřejmě musíme mít i cíle pro jednotlivé sezóny, a pro tu příští je to udržení v extralize bez zápasů play down. Můj osobní cíl je, abych měla v týmu hráčky, které baví florbal, které se chtějí zlepšovat a které vědí, co znamená být dobře připravená, aby je ta hra vůbec mohla bavit. Aby toho všeho chtěly být součástí a zvládly splnit cíle SKV svépomocí, se mnou už jen na střídačce.“
JP: „Na prvním místě je sportovní cíl a tím je udržení extraligové příslušnosti pro příští sezonu. Zároveň bych byl rád, kdybychom kvůli tomu nemuseli slevit z nastolené cesty, kterou jsme se vydali před touto sezonou. Myslím tím především maximální individuální rozvoj u každého hráče a atraktivní pojetí hry. Jinak nás čeká obrovský kus práce ve hře do obrany. Loni jsme ji skoro nepotřebovali, je to oblast, z které mám největší respekt, protože se jedná jednoznačně o naši největší slabinu.“
