Každý příběh nějak začíná. Ten náš začal v roce 1997. Tehdy jsme vstoupili do své první sezony pod názvem HC Lupáčova Coyotes. Na naší první historické týmovce najdete mezi "kojoty" z Lupáčovky nejen otce zakladatele Ivana Čuláka a Václava Mikšátka (s čísly 99, resp. 17, třetího zakladatele Michala Mirgose postrádáme), ale také třeba dodnes hrající oporu B týmu Líbu Nigrina.

První sezonu jsme jako „kojoti“ zvládli, a tak jsme se začali rozrůstat. Prvně to byli junioři a následně žáci, kteří hned okusili mistrovství České republiky na pražské Štvanici. Kluci z juniorů zase poznávali opravdový florbal při mistrovství světa 1998 v Praze. Takže ano - napravo je patnáctiletý Pavel Doubek a vedle něho finská florbalová legenda Janne Tähkä (v dresu autralské reprezentace, těžko říct proč), no a nalevo se nesklání k míčku nikdo jiný než Viktor Vondra.

V roce 1999 si kojoti poprvé vyzkoušeli, jako to je hrát Floorball Czech Open. Junioři pak narazili na věhlasného soupeře - Storvreta IBK. A vybojovali historickou remízu 4:4, vyrovnával nováček Kuba Skořepa. Jestli šla vyrovnávací trefa přes soupeře, který neměl jednu z končetin zrovna dvakrát ohebnou, to už nevíme. Jisté je, že se v kádru juniorky objevila řada budoucích obor SKV - Eda Piňos, Honza Řeřicha, Pepa Svoboda nebo třeba Lukáš Horák, který pak řádil jako černá ruka i v dresu Tatran Střešovice. Zkrátka, první Czech Open měl v podání Coyotes fakt grády️.

I další rok jsme se rozrostli, založili jsme úplně nejmladší kategorii kojotí smečky, a sice elévy. Kromě toho, že fotka našich prvních elévů je velmi roztomilá a nechybí na ní třeba dnešní trenér Ladies Boleslav Kytka, „doktor Bolíto“ z Benfiky Vitek Neuman nebo možný budoucí soudce Marek Zima, velmi vám všem doporučujeme zaměřit svůj pohled úplně dolů, tam kde správně tušíte brankáře. No jo, je to tak, současný reprezentační brankář Lukáš Bauer je spíš #madeincoyotes, než #madeinbolka.

Ono to muselo přijít. Florbal u nás totiž není jen pro kluky, ale taky pro holky. A tak se Jindřich Očenášek a Pavel Jírů (mimochodem budoucí prezident klubu) rozhodli založit dívčí družstvo. A nemýlíte se, budoucí opory SKV tam nemůžou chybět - Petra Batíková a Hana Vejborná.

V tuhle dobu už trénujeme v Rieger aréně, kam jsme se dostali díky Jindrovi Očenáškovi - Lehovec ani „tělka“ na Lupáčovce už nám dávno nemohly nestačit (měli jsme už 11 družstev!). A pomalu se také blížila derniéra pro Coyotes. Právě sezona 2002/03 byla poslední sezonou pod naším původním názvem.

Už tehdy bylo jasné, že: od příště hrajeme 2. ligu (tehdejší ekvivalent NFL), a budeme se jmenovat SKV; Viktor už moc nevyroste, což nezměnil ani výjezd na pohár do Chomutova; je to poslední sezona, kdy měl Líba Nigrin vlasy jako lesní elf (a kdy vlasy Honzy Řeřichy ještě chvíli mohly svou bohatostí soupeřit s ovčí vlnou); a že "gól Nohou" prostě platit nemůže...

Tohle byl pro nás rok velikých změn. Z Coyotes se stala součást TJ Sokol Královské Vinohrady. Od této sezony nás tedy můžete znát jako SKV. Přišli k nám kluci ze Sokola Krč a z Proseka - třeba Petr Veselý byl jeden z nejlepších kaufů, který náš klub kdy udělal. No a hned v první sezoně s novým názvem jsme zase dosáhli na postup. 18. 4. 2004 se odpálily vítězné doutníky, které značily postup do 1. ligy. Od roku 2004 pak naše mužské áčko nikdy nehrálo nižší soutěž než 1. ligu nebo extra/Superligu. A právě tihle kluci na fotce (na fotce chybí z postupové sestavy ještě Viktor Vondra, Eduard Piňos a Venca Hudeček) nás tam poprvé dostali. Díky!

SKV se rázem ocitlo nejvýše ve své historii a na to se bylo potřeba pořádně připravit. Nový trenér Roman Zwiefelhofer proto připravil chlapcům moc hezkou chuťovku - na vybíhání skokanských můstků v Lomnici nad Popelkou vzpomínají s bolestí v nohách pamětníci ještě teď... Náročná příprava udělala svoje, nováček soutěže skončil se 40 body na skvělém 4. místě! „Otec zakladatel“ Ivan Čulák pak oslavil padesátku a dostal od svých oveček opravdu hezký dárek - viděli jste už někdy hezčího trabanta než tohohle žlutého s logem SKV?

Jen si to představte. Ještě před pár lety jste trénovali v hale 7x15 metrů a najednou... Slavíte postup do nejvyšší soutěže vašeho sportu. Tak přesně tuhle pohádku si SKV zažilo. Tým doplněný o několik hráčů zakončil základní část na 4. místě, ale pak přišlo playoff. Nejdříve kluci vyřadili SK Bivoj Litvínov 2:1 (po výprasku v úvodním zápase 4:10!), pak 2:0 na zápasy skolili Jihlavu (rozhodující branku v prodloužení zařídila dvojice dorostenec Noha, junior Vlk) a ve finále se utkali s FBC Vikings Kopřivnice. Nejpve v kopřivnickém pekle 484 diváků rozhodl v závěru Michal Vlk a pojistku přidal Honza Řeřicha a pak se hrálo doma. 56:01 - Petr Veselý dává na 6:5 a Kopřivnice se už nezmůže na odpověd. Příští stanice - Fortuna extraliga.

Extraliga jiná liga. Pouhé 2 bodíky byly smutným rekordem. Ještě, že nám ho o pár let později vyfouknul Třinec s rovnou nulou. Ale bylo to všechno jenom zlé? Vůbec ne. Do SKV přišla řada nových tváří: juniorský reprezentant Ales Stavjana, mladinký Jan Svoboda (ano, to na fotce je on a o arbitráži, kde jeho cena spadla z 99 tisíc Kč na 500 Kč bychom mohli psát romány), kluci Filip a Marek Mikešovi (když tým před playdown převzal Luděk Beneš, vyfasovali přezdívku „Elektrikář“ a „Instalatér“), první zahraniční posily Bebe&Ode - Fredrik Hollmerus a Otto Huttunen. A abychom nezapomněli, kromě spousty nových tváří jsme uspořádali vůbec první SKV Party. Tradiční večírek v kostýmech, kterému jednoznačně vévodil Pikachu alias Jakub Noha.

„Ježíši Edo v klidu, Kopr přece nemůže mít žlutý dresy...“. A tak vyrazilo SKV na playoff do Kopřivnice s jednou sadou dresů. Když se pak kluci převlékali do huňatých mikin, nezdálo se to už tak v klidu. Prohráli jsme 6:7 a v zápise na webu Český florbal doteď uvidíte jen 6 vstřelených branek Kopřivnice - tu sedmou trefil neomylně z otočky při odloženém vyloučení Alda Stavjaňa. Každopádně se muselo na nákupy a pomohla vietnamská tržnice. Nakoupila se bílá trička, fixky a druhá sada dresů byla na světě včetně jmenovek - skvělým příkladem byl Michal Vlk a jeho jmenovka "Kudě Anana Hombambí", kterou vymyslel po návštěvě čínské restaurace v Kopřivnici, kde si objednal „kuře s ananasem a houbami“.

Když kluci o pár týdnů později nastupovali do rozhodujícího 5. zápasu proti Spartě Praha, přišla na netradiční dresy řada znovu. A tak se stalo, že Hombambí&spol. vyběhli před 300 diváků a trápili Spartu v nablýskaných dresech až do prodloužení, kde to všechno rozhodla promáchnutá tutovka a smrtelný brejk 2 na 0, na který byl krátký i Benny v brance SKV... Vlastně to byla krásná sezona.

Jsou sezony, na které vzpomínáme rádi. A pak jsou taky sezony, na které zas tak úplně rádi nevzpomínáme. Tohle je jedna z nich. Tým naprosto suverénně ovládl základní část. Sice to herně nebylo často ono, ale že by Paskov, který se sotva dostal do play off, měl být nějakou velkou překážkou? První zápas vyhráváme 7:3, ve druhém zápase vedeme 5:1 po dvou třetinách a prohráváme po totálním kolapsu 6:7 po nájezdech. V Paskově na místních proslulých dlaždicích věříme v obrat, jenže když naleješ na dlaždice vodu a brusle zapomeneš doma... No prostě místní chlopi věděli mnohem lépe „jak to skáče“ a SKV bylo na pokraji vyřazení. Poslední zápas už byl zmar, který korunovala asi nejnepovedenější powerplay v historii florbalu... No a poučení do příštích let, že „play off je jiná soutěž“ bylo na světě.

Nováčci v týmu, které můžete vídat v řadách A týmu SKV doteď - Jirka Buchta (který si v Paskově vyzkoušel nevděčnou roli "Vanbiesbroucka", tedy brankáře, který jde na hřiště jen kvůli tomu, že běhá rychleji na lavičku) a Michal Dolejš. Poprvé se objevil také trenér Michal Pazdera, ještě v roli brankáře. V barvách SKV nastoupil i třetí Fin Jari Auvinen.

Změn před sezonou byla velká spousta. Tým přebrali dnešní prezident Luděk Pokorný a s ním Vilém „Vilas“ Svoboda. Mezi nově příchozími byli například budoucí kapitán Jaromír Votruba, v sestavě se objevili Honza Skoták nebo Daniel Voják, svou první sezonu v SKV si odkroutil Stanislav Zezulka. Občas se dařilo méně (viz foto dole z utkání s Bohemkou, které by mohlo dostat pomalu Czech Press Photo), občas více. Nicméně před dvěma posledními zápasy museli kluci nutně zvítězit. V prvním z nich proti poslednímu Třinci nebylo vlastně co řešit, kdyby se v polovině 2. třetiny neozvala strašná rána a Boleslav Kytka se neskácel k zemi. Když jeho spoluhráč a budoucí lékař Michal Trunečka lakonicky s tváří doktora Dlahy konstatoval, že „To bude dobrý... za půl roku“, netušil nikdo, že má Bolek prasklou stehenní kost - doteď má na tenhle moment památku v podobě titanové výstuhy v noze.

Druhý den jsme museli bez Bolka proti Paskovu bezpodmínečně vyhrát za tři body. 5 minut do konce vedeme 5:3, když přijdou kritické chvíle - nejdřív vyfasuje pětku za hrubost Dan Voják, za chvíli ho za špatné střídání následuje Marek Zima a SKV se musí ubránit dvě minuty ve hře 6 proti 3. Taktika „necháme je střílet z jejich levé strany, protože tam mají slabšího střelce a na tu stranu padá Buchtič aspoň rychleji“ (viz obrázek), se vyplatila. SKV oslabení zvládlo a mohlo slavit postup do playoff... Pomocí skóre v minitabulce tří týmů!  

 

Jsou zápasy a okamžiky, na které nezapomenete nikdy. A v našem případě je jedním takovým okamžikem rozhodující zápas o udržení v 1. lize proti Českým Budějovicím...
SKV to tenkrát nešlo. Nešlo to tak moc, že sezona dospěla do play down. V něm jsme prvně porazili bez větších potíží Jablonec a následovala série o vše s Budějovicemi. Po úvodním dvojutkání byl stav vyrovnaný 1:1, následně venku už mělo SKV nůž na krku po úvodní prohře, ale výsledkem 6:2 srovnalo sérii a vynutilo si rozhodující zápas na Sokole. V něm to nešlo od samotného počátku vůbec podle plánu a před poslední třetinou jsme prohrávali 1:4. Budějovičtí fanoušci už na tribuně skandovali "Pozdravujte ve druhý lize" a asi všem, kteří fandili SKV, začala pomalu tuhnout krev v žilách. Co si řekli kluci v šatně před poslední třetinou, se zeptejte přímo jich, ale my víme, co říkal Radek Vaňáč v hloučku příznivců pod starou časomírou: „Když dají do desátý minuty góla, tak to otočej...“. A jak to tedy bylo? 49:58 - Jiří Mikšovský - 2:4. 53:43 - Jan Kapucián - 3:4. 55:56 - Michael Mareš - 4:4!!!

Začalo se odznova, SKV ještě muselo přežít oslabení, po kterém se šlo do prodloužení. V něm nejprve Peter Collin Varga vychytal pokus vlastního kapitána Aldy Stavjani a následné sólo Jana Králíka (tehdy ještě v dresu Budějovic) skončilo mimo (kardiostimulátory si asi užily svoje). A pak přišlo velké finále: 63:46 - Dalibor Nigrin dostává míček, překračuje s ním osu a vysílá z pravé strany svou typickou „podzimní“ střelu. Padající list plachtí, plachtí a přes clonu zaplachtí až za překvapeného brankáře Kotouna. SKV právě úspěšně vstalo z mrtvých a 1. liga zůstává v Rieger aréně. Euforie? Slabý slovo! 

Hrát před plnou halou, to je jedna z věcí, po které touží každý sportovec. A proto na tuhle sezonu a zejména na play off její aktéři tak rádi vzpomínají. Ale popořadě... Tým, který přežil v dubnu klinickou smrt v play down, před sezonou hodně posílil. Jako černá ruka řádila zejména útočná formace Tomáš Chroust - Eduard Piňos - Honza Buchta. V brance se poprvé objevil Petr Weissgärber, premiéru zažil třeba i takový Kuba Záň. Po základní části jsme skončili na 5. místě a následoval poprvé v historii ligy výběr soupeřů, kde si nás trochu překvapivě vybralo Znojmo. 5:3, 7:6p, 7:4 (díky, čau - řekl by Jan Kapucián) a po třech výhrách jde SKV dál.

Pak už následovalo semifinále proti Spartě. Sparta byla favoritem a v prvním utkání to potvrdila - po její výhře 6:1 nám mnozí prorokovali hladkou porážku. Ale jak to tak bývá, SKV si zase jednou postavilo hlavu. Druhý zápas vyhráváme po skvělém výkonu 3:2 v prodloužení a série se za vyrovnaného stavu stěhuje na Sokol (mezitím si gólman Weissgärber bohužel zvládl zajít do sauny a takovým způsobem si zablokovat záda, že jsme ho na florbalovém hřišti neviděli skoro rok). Třetí zápas je mimořádný, do Rieger arény se v pátek vměstná 430 diváků, kteří bohužel vidí porážku 3:9. V sobotu jsme si dali oddech, kouč Michal Pazdera se stihl oženit a na neděli jsme nastoupili jako vyměnění - SKV mělo nůž na krku, ale opět kritickou situaci zvládá a před 340 diváky vítězí 6:2! Vyvrcholením celé série je 5. zápas na Podvinném mlýně. Turnikety zahlásí 575 platících a hala výbornou atmosféru (bubny, trumpety, gorila a vše ostatní). Po 50 minut se hraje vyrovnaně, v závěru už nás ale Sparta uvaří a s výsledkem 3:9 jde dál. Série byla neskutečná, zkrátka něco, co si zapamatujete na celý život

Holky jsme teď několikrát opomenuli - a možná trochu neprávem, už v té předchozí sezoně zvládly postup do 1. ligy. Jako nováček si nevedly špatně a po základní části skončily čtvrté. Že by to byl poněkud nutný konec sezony? To si pište, proto to taky žádný konec nebyl! Před Ladies skončily jen tři rezervní týmy extraligových celků, a tak mělo rázem SKV možnost hrát o extraligu proti nejlepšímu z moravské divize.

Souboj s Bulldogs Brno začal na domácí palubovce v Rieger aréně před 270 diváky. Pro holky to bylo něco neskutečného, ale atmosféra je nesemlela - po brankách Hanky Vejborné, Terezy Komorousové a Elišky Čermákové vítězí 3:0 a mají rázem nejvyšší soutěž na dosah jedné jediné výhry! V Brně nejdřív buldočky mečbol odrazí a vynutí si rozhodující 3. zápas, ale tam už tahají za delší konec provazu holky z Vinohrad. Po dvou brankách Terezy Trunečkové, jednom gólu Terezy Komorousové a brance kapitánky Lenky Hrdinové (Málkové) vedou 4:1 a vypadá to dobře. Brno ještě udělá ze zápasu drama a stáhne rozdíl na jedinou branku, ale SKV už se ubrání a pojistku extralize žen dá 15 vteřin před koncem zápasu Martina Skořepová (Jandová). Zkrátka a dobře, SKV jednorožci jsou v extralize. A jsou tam bez přestávky až doteď! 

Před sezonou se ujal A týmu Jan Pazdera, který převzal kormidlo po svém bratru Michalovi. Honza dostal od vedení klubu poměrně volnou ruku a začal se změnami. Na Vinohradech našli svůj florbalový domov dvojčata Zbyněk a Ondra Stuchlíkovi, Karel Mrkos, Jan Linhart nebo Martin Rossi. Kádr naopak opustily některé dlouholeté opory jako Michael Mareš nebo Eda Piňos. Když se to sečetlo se změnami z minulé sezony, kdy přišli navrátilec Jan Svoboda, Pepa Mareš, Honza Králík, Michal Smutný nebo Matěj Raiter, bylo jasné, že si nový kádr bude muset sednout a sžít - nejen jako tým, ale i s klubem.

Už na vítězném Floorball Czech Open se ale začalo ukazovat, že tým může být úspěšný. Začala sezona a "Pazderovy děti" mohly vykročit za úspěchem. Základní část jsme zakončili na 4. místě a čekalo nás třaskavé čtvrtfinále se Znojmem. Už tady se potvrdilo, že tenhle tým má jednu základní vlastnost, kterou musí každý tým SKV mít - nikdy se nevzdává. Zase jednou jsme měli nůž na krku a Znojmo mohlo doma rozhodnout. Vítězíme 9:8 (přes mocný finiš soupeře, kterému téměř vyšla dvacetiminutová hra bez brankáře) a doma před 390 diváky rozhoduje Martin Rossi - 6:5!

Semíčko s FBC Česká Lípa předčilo asi dosud vše, co jsme v Rieger aréně mohli zažít. Po úvodním dvojutkání si oba soupeři rozdělili body a série se přesunula na Vinohrady. Naše stařičká hala pak slovy klasika „poznala středověk“. K víc než dvěma stovkám domácích fanoušků se přidal obrovský zájezd českolipských a celkem 490 párů očí sledovalo neskutečné představení Štěpána Slaného (4:6 pro Lípu). Ve 4. zápase opět stálo SKV nad propastí, no vlastně už skoro letělo hlavou dolů. Byly 2 a půl minuty do konce, prohráváme 4:6 a 420 diváků v hale na Vinohradech už nejspíš má sérii za ukončenou. Opravdu? Zapomněli jste, že jste na Vinohradech? 57:52 - Zbyněk Stuchlík - 5:6. 58:29 - Jan Králík - 6:6. 59:36 - Zbyňa Stuchlík - 7:6!!!

Právě jsme viděli asi nejlepší dvě minuty v historii SKV. Ostatně nejlíp to doloží asi video - https://youtu.be/ZvV0wXlSCRE. Poslední zápas série v Lípě skončil 10:5 a šli jsme do finále. Proti Hattricku Brno to už bylo o poznání méně dramatické. Rozhodli jsme ve třech zápasech a doma před 340 diváky postoupili do extraligy. A tak mohlo dojít na nesmrtelnou hlášku Honzy Králíka a neskutečné oslavy. Ještě jeden večírek pro tuhle partu!

Euforie po postupu byla obrovská, o to těžší byla opravdová konfrontace s elitou. SKV posílilo o Milana Bínu nebo Štěpána Raitera, kouč Pazdera dal šanci také mladému Jakubu Renčínovi. V průběhu sezony se do kádru A týmu vrátil Dalibor Nigrin, který si tak zopakoval svou extraligovou zkušenost po téměř 10 letech. Tým se pustil do svých soupeřů nebojácně, ale téměř vždy tomu něco chybělo. Polevení ve hře, která v 1. lize šla napravit, byla proti soupeřům v extralize smrtelná. I proto měli kluci na konci základní části 9 bodů a už dlouho před koncem jistotu play down.

Trenér Jan Pazdera tak měl možnost tým na klíčovou část sezony dobře připravit. A tuhle šanci využil bezezbytku. Už v sérii s Pardubicemi kluci ukázali zuby - tam kde odešli předtím s výpraskem, se najednou SKV vybičovalo ke 4 výsledkům o jednu branku. Konečný stav série 1:4. Ve druhém kole čekal na Sokol obávaný bezrukávový „mistr play down“ z FBC Liberec. V Liberci se SKV povedl majstrštyk - vyhráli jsme oba zápasy (8:4 a 7:3) a do Prahy si přivezli nadějný náskok. V úvodním domácím zápase zvládl Liberec snížit, ale 4. zápas patřil opět nám. Do Liberce jsme tak odjížděli s mečbolem. A ten jsme proměnili - fotbalový výsledek 2:1 a Liberec jsme poslali po 12 letech o ligu níže! Ještě ale nebylo hotovo, protože nás čekala baráž a v ní Start98. Oba týmy byly unavené po dlouhé sezoně, ovšem SKV přece jen mělo po výhře nad Libercem větší drajv a roční extraligové zkušenosti dokázalo zužitkovat. Výhra 3:0 na zápasy, plechovky piva v šatně, údržba! Sezona Končí Vítězně vol. 2.

O některých sezonách se píše snadno, o některých méně. A z hlediska mužského A týmu patřila sezona 2015/16 k té druhé kategorii. Mužský tým před sezonou vyměnil trenéra. Jan Pazdera dal přednost nabídce z Mladé Boleslavi a jeho místo zaujal dosavadní asistent Martin Hovořák. Tým také opustil kapitán Jan Svoboda a pásku od něj převzal Milan Bína. Z Tatranu naoplátku za „Týču“ přišli dva mladí vlčáci - Martin Skřivánek a Honza Zavadil. Tým nepředváděl špatné výkony - kluci ukořistili třeba cenný skalp Vítkovic a Bínis skončil v první desítce superligové kanady. Celkově to bylo o místo lepší než v předchozím roce a pro SKV dosavadní maximum 13 bodů.

V playdown nejprve sokolové podlehli už známému soupeři z Pardubic (tentokrát v 6 zápasech) a čekal je Litvínov. Z otloukánka ligy se ale vyklubal pěkně nepříjemný soupeř - Litvínovští dokonale využili konzultací Radka Mrázka a na SKV byli perfektně připravení. Tvrdá a dramatická série dospěla do 7. zápasu. Ten před 460 diváky strhl na stranu Vinohrad Honza Linhart. Bohužel to ale nebyl konec celé sezony, tou byla baráž. Sokol se v ní střetl s kladenskými Kanonýry a doslova mu zvlhnul střelný prach. Úvodní porážku chtěli kluci odčinit na Kladně, ale místo toho přišla druhá a pro psychiku nesmírně náročná prohra (5:8 při poměru střel 43:20!). V posledním zápase to byla křeč, ze které nepomohla týmu ani rekordně dlouhá hra bez brankáře. SKV se tak nešťastně rozloučilo se superligou...

Rekordní počet bodů zapsaly v základní části i Ladies a byla to právě tato sezona, kdy je dělil od playoff nejmenší rozdíl - těch 7 chybějících bodů bychom u nějakých zbytečných proher jistě nastřádat mohli. V play down čekal holky extrémně nepříjemný soupeř z Olomouce. Série byla dramatická, ani jeden z týmů nikdy nevedl o víc než jedno vyhrané utkání. Nakonec vše dospělo do 7. duelu v Olomouci. Výhra 5:1 pro žluté barvy a bylo vymalováno. SKV mohlo i další rok nastupovat mezi elitou. Selfíčko, do vlaku a slavit! I takovéhle sezony, kdy se dělají chyby a ne všechno nakonec je úspěšné, však patří k tomu, co tvoří historii klubu. A nabízejí aspoň jednu pozitivní věc - možnost se poučit.

Poslední díl našeho malého seriálu už vlastně ani není moc retro - vždyť se odehrál vloni. Co se stalo významného? Ladies si vybojovaly právo hrát extraligu žen i popáté v řadě. Přestože v základní části se jim vůbec nedařilo a v play down musely čelit Elite Praha, kterému jen o 2 body uniklo playoff, bylo z toho asi nejhladší udržení za celou dobu. Holky porazily Elite v 5 utkáních (4:3, 4:5, 8:1, 3:2sn, 5:2) a mohly zase jednou slavit. Zajímavé bylo, že kvůli potížím Elite se hrálo čtyřikrát u nás doma na Vinohradech.

Muži se chtěli pokusit o rychlý návrat do superligy, ukázalo se však, že to tak snadné nebude. 4. místo po základní části nebylo špatné, ale tým si pak doslova vylámal zuby na obraně Hattricku Brno. Zlomové okamžiky? Už v prvním utkání byl varováním vítězný gól Brna 2 vteřiny před koncem. Totéž se pak opakovalo v posledním utkání - Brno otáčelo výsledek v posledních 5 minutách. SKV bylo vyřazeno a na postup si muselo nechat zajít chuť minimálně do této sezony. Začali jsme také řadu projektů pro mládež. Za zmínku stojí určitě dvě akce - premiérový sportovní kemp a také zájezd do Finska, který jsme sice realizovali až letos, ale konkrétní obrysy se začaly rýsovat již v předchozí sezoně.