V minulé sezoně táhla tým za záchranou. Aktuálně je sice zraněná, ale už jen samotný úvod sezony naznačil, jakou bude mít roli v týmu. Bude opět patřit k hlavním tahounkám. Zuzana Macurová se rozpovídala nejen o svém současném angažmá v Riegrových sadech, nýbrž také o loňském světovém šampionátu v Brně a Ostravě nebo o odchodu z Herbadentu.
Tvůj přestup do SKV se uskutečnil jen chvíli po mistrovství světa žen. S jakými pocity si odjížděla z Ostravy z této velké akce, kde jsi plnila roli kapitánky, ale kvůli předchozímu zranění si neodehrála všechny zápasy?
„Samozřejmě to bylo hlavně zklamání, z výsledku. A pak taky z toho, že jsem vlastně skoro vůbec nehrála. Na druhou stranu mě potěšili fanoušci. Atmosféra byla super, hlavně v Brně, kde jsme hrály v menší hale a byly tak divákům blíž a ti byli opravdu hodně slyšet.“
Kdy se vlastně zrodila myšlenka, že bys mohla posílit řady Vinohrad? Proč jsi už nechtěla pokračovat v Herbadentu?
„Tuhle myšlenku jsem měla v hlavě už déle, ale kvůli přípravě na MS jsem dala přednost setrvání v Herbadentu. Původně jsem tam chtěla dohrát celou loňskou sezonu, ale postupem času, jsem se tam více trápila, než abych se těšila na tréninky. Taky jsem dostala nabídku rozšířit si své pracovní obzory a stíhat všechny tréninky a zápasy by bylo hodně časově náročné. Herbadent má vždycky ty nejvyšší cíle a já věděla, že už tomu nebudu moct dávat tolik, kolik by bylo třeba.“
Hrála jsi v Herbadentu, tedy v týmu, který měl mistrovské ambice, následně jsi ale musela úplně přepnout na boj o záchranu? Co tě tedy lákalo na tom být součástí vinohradského celku?
„Nemusela jsem přepnout. Každý zápas se snažím odehrát, jak nejlépe umím. A co mě lákalo do Vinohrad? Dobrý kolektiv, který jsem znala z doby, kdy jsem přišla do Prahy a občas zašla na jejich trénink. Taky to, že si v zápasech pořádně zahraju a že snad holkám pomůžu a něco i předám.“
Jak bys zhodnotila závěr minulé sezony, kdy se vám podařilo vybojovat při premiérové účasti Vinohrad v nejvyšší soutěži záchranu a tys byla jednou z hlavních tahounek týmu?
„Myslím, že se hra týmu během roku dost zlepšila, na konci sezony už jsme i hrály florbal. Bylo vidět, že se do toho trochu více zapojila Mája, vnesla do naší hry klid a projevilo se to v play down. Vůbec jsem si nepřipouštěla, že bychom FBC neporazily. Každý zápas byl napínavý a hodně vypjatý a jsem ráda, že jsem k udržení taky přispěla.“
Jaká je parta ve vinohradském týmu?
„Parta je, jak už jsem říkala, výborná. Holky si ze mě dělají legraci, že už jsem fosilie, ale to k tomu patří (směje se). Jsem ráda, že si alespoň můžou do někoho rýpnout a já s nimi vždycky o nějaký ten rok omládnu.“
Jak zatím hodnotíš spolupráci s trenérkou Májou Kotíkovou, tvou bývalou spoluhráčkou z reprezentace?
„Pozitivně. Mája byla vždycky perfekcionistka a maximum požaduje i od ostatních. Možná chvíli trvalo, než si na to holky zvykly, ale myslím, že je to to nejlepší, co nás mohlo potkat. Vše nám hezky vysvětlí, předvede a nekřičí.“
Čeho mohou Vinohrady v letošní sezoně dosáhnout?
„Pevně věřím v play off. Neříkám, že je to náš cíl, ale pokud budeme plnit a dělat to, co po nás trenéři chtějí, naše hra půjde nahoru a do play off se dostaneme. Ale hlavně chci, ať hrajeme tak, ať nás to baví, to je nejdůležitější.“
