V roce 1997 Boleslav Kytka chodil do první třídy na ZŠ Lupáčova. Tou dobou ještě hrál tenis, ale když Ivan Čulák ve spolupráci s Václavem Mikšátkem vyhlásili ve škole a v přilehlém okolí nábor na nový bezkontaktní sport, Bolek neváhal a přihlásil se. „První setkání proběhlo ve „velké“ tělocvičně na Lupáčovce, kde se tehdy sešlo asi dvacet nebo třicet kluků. Rovnou jsem se zapsal na tréninky a tím započala moje florbalová cesta,“ vzpomíná po letech Bolek Kytka.
„Tréninky jsme měli v malé tělocvičně, starší kluci byli v té velké. Po pár letech jsme se přesunuli o školu vedle a začali jsme trénovat na ZŠ Chelčického. Prostoru najednou bylo víc a tím odstartovala soutěžní kariéra i u těch nejmladších kategorií. První zápas jsme hráli s Lhokamem na Proseku,“ vybavil si Bolek první zápasové zkušenosti. V roce 2000 se pak původní tým Lupáčova Coyotes přesunul na Vinohrady, kde hraje dodnes pod nynějším názvem TJ SKV.
Bolek následně prošel všemi mládežnickými kategoriemi a ještě v juniorském věku se posunul do áčka mužů. „Většinu času v mládeži jsem hrál za svoji i starší kategorii, ať už to byl A tým nebo B tým. Kategorie dorost a junioři mi v hlavě utkvěly nejvíce. Toto období už bylo poznamenané tím, že se florbal stal mou prioritou, i když jsem pořád ještě stíhal dělat víc sportů. Ty ostatní však byly druhořadé,“ popisuje, jak florbal postupně vyšplhal v žebříčku priorit na první místo.
V dorostencích pak poprvé přičichl k mužskému florbalu za rezervní týmy a občas si zatrénoval i s áčkem. „První rok v dorostencích nezačal úplně dobře, protože mě před prázdninami čekala operace a pozdější komplikace zasáhly do začátku sezony. V dorostu a v juniorech jsme si zažili jak bolestivé sestupy v posledních vteřinách, tak následné postupy, které jsme zakončili úspěchem na turnaji v Polsku,“ připomněl triumf z výjezdu do zahraničí.
Zapomenout se nedá ani na trenéry, kteří Bolka Kytku v SKV vedli a značně ovlivnili jeho pohled na florbal. „V dorostencích nás trénoval Martin Vaniš, který zároveň působil v áčku. Měl výborný přístup jak po florbalové, tak po lidské stránce. V juniorech se nás ujal Miroslav Hladík. Byl to trenér, který měl zkušenosti z hokeje a vyžadoval maximální nasazení. Měl v oblibě i velice propracované teoretické přípravy, které někteří kluci moc nedávali a dostatečně to dávali najevo,“ zasmál se při vzpomínce na taktické porady.
S Miroslavem Hladíkem junioři postoupili ze 3. ligy a hned další rok bojovali o postup do nejvyšší juniorské soutěže. Nakonec však vinou absence několika zraněných hráčů ze závěru sezony sokolové na vytoužený cíl nedosáhli.
Vedle toho už odstartovala Bolkova kariéra v A týmu, která jak sám přiznává, má hořkosladkou příchuť. „V posledním roce, kdy jsem byl ještě junior, jsem hrál za áčko zápas proti Třinci. Ve druhé třetině po souboji u mantinelu jsem prodělal komplikovanou rotační zlomeninu stehenní kosti. Nakonec z toho byla operace, pár titanových šroubů a pauza od sportu na 11 měsíců. Musel jsem kvůli tomu odložit přijímací zkoušky na FTVS a celkově se mi v tomhle okamžiku změnil život,“ vypráví Bolek upřímně o těžkých chvílích své kariéry.
„Člověk má najednou čas přemýšlet o věcech a začne je dělat jinak. Zintenzivnil jsem čas strávený trénováním mladších kategorií a více jsem se také zaměřil na získávání informací o silovém tréninku,“ vysvětlil, jak si vypracoval silnější pouto k trénování mládeže.
V další sezoně už Bolek věkem patřil do seniorské kategorie. Po rehabilitaci se vrátil do tréninku, byť toho nestihl natrénovat mnoho. Přesto zamířil s áčkem do Otrokovic, odehrál většinu zápasu a připsal si i svůj premiérový zásah. „Ale prohráli jsme a já byl fyzicky tak v háji. Neuměl jsem si představit, že bych další den hrál znova,“ popsal návrat na hřiště po těžkém zranění.
Sokolové následně spadli do boje o záchranu v 1. lize a dopředu bylo zřejmé, že se ze čtyř týmů zachrání pouze jeden. „Bylo jasné, že už si do konce sezony moc nezahraju, protože jsem neměl dostatečnou kvalitu a moje herní výkony byli v háji, stejně jako fyzička. Nakonec jsem odehrál několik třetin proti Českým Budějovicím a byl jsem u toho, když jsme otočili rozhodující zápas v prodloužení,“ připomněl tuhý boj o záchranu, který zvrátila až památná trefa Líby Nigrina, současného prezidenta SKV.
„Další sezony se táhly v podobném duchu. Když už to vypadalo na lepší herní pohodu, přišlo zranění a celé to šlo od začátku. Ve výsledku jsem moc kompletních zápasů za áčko neodehrál. Pár povedených utkání bylo a většinu času jsem se hrou bavil, ale když už je člověk v tomhle stereotypu moc dlouho, nadšení vyprchává. V sezoně 2013/14, kdy se postoupilo do superligy, jsem byl na hraně 3. až 4. lajny, takže jsem jako hráč se svým vytížením spokojený nebyl, šanci dostávali junioři. Člověk to zpětně chápe, že to bylo správně, ale v tu dobu mi to na náladě nepřidávalo a vlastně to byla i moje poslední sezona v A týmu SKV,“ dodal ke svému působení v áčku.
Nabízí se tak hypotetická otázka, jestli by toho Bolek dokázal v áčku více, kdyby se mu vyhýbala zranění. „Těžko soudit. Zranění bohužel nebylo málo a ovlivnilo to skoro každou sezonu v dospělém florbalu. Je možné, že bych bez zranění odehrál více zápasů a propracoval se do stabilního kádru. Ale bohužel se mi zdravotní problémy nevyhnuly, takže to dopadlo takhle. O to více jsem měl čas na trenérskou činnost. Postupem času hraní ustoupilo a věnoval jsem se víc a víc trénování,“ ohlédl se zpětně.
V roce 2019 byl Bolek Kytka jmenován do funkce sportovního ředitele a z této pozice má na starosti celý sportovní úsek. „První rok byl hlavně o hledání věcí, které musíme zlepšit a nastavit. Jedním z hlavních úkolů na začátku bylo spolu s trenéry nastavit kompletní koncepci klubu,“ poodhalil náplň své činnosti. Jinak má Bolek na starosti komunikaci s trenéry, fungování sportovního úseku a zastřešování sportovních projektů.
Bolkovou vizí je hlavně kvalitní výchova nových florbalistů a florbalistek, ale i dobrá výkonnost starších kategorií. „Práce s mládeží je pro mě priorita. U těch nejmenších se snažíme hlavně o to, aby si budovali pozitivní přístup ke sportu. Do budoucna chceme hrát nejvyšší soutěže především u dorostenců a juniorů, aby měli prostředí, ve kterém se budou co nejlépe zlepšovat. V dospělém florbale si letos naše áčko poprvé vybojovalo postup do play off. I v dalších sezonách chceme na tohle umístění navázat a postupem času bojovat o medaile. Ženský tým má do každé sezony motivaci postoupit zpět do ženské extraligy,“ vytyčil cíle do budoucna.
Ale vinohradský florbal, to nejsou jen oba A týmy a mládež. Spousta florbalistů a florbalistek drží tradici rezervních týmů. Ať už se jedná o béčko nebo céčko. I tohle zapadá do Bolkovy představy dobře fungujícího klubu. „Jedním z hlavních cílů naší výchovy je, aby děti sport bavil. I když se v pozdějším věku rozhodnou s florbalem skončit, chceme, aby si pořád udržovaly pozitivní přístup ke sportu. Anebo pokud chtějí u florbalu zůstat, byť ne na té nejvyšší úrovni, budeme jenom rádi, když si najdou cestu do našich rezervních týmu,“ přidal svůj pohled na věc.
Vedle práce sportovního ředitele Bolek Kytka pořád zůstává také hráčem mužského béčka a céčka. Na svém kontě má ve své kariéře už přes 550 utkání a nespočet gólů. Kromě florbalového angažmá Bolek pracuje jako osobní a kondiční trenér ve Spartangymu, který se právě díky osobě Bolka stal partnerem našeho klubu. A u čeho si 29letý vinohradský srdcař nejvíce odpočine, vyjma sportu samozřejmě? „Baví mě čtení nebo projížďky na motorce,“ uzavřel svou výpověď. Nám nezbývá, než Bolkovi popřát mnoho dalších SKVělých let v našem klubu a co možná největší naplnění svých florbalových vizí!