Do Brna jsme dorazili ve čtvrtek s menším zpožděním (dálnice D1 nám dopřála luxus autobusu Student Agency skoro na 3 hodiny). Ve 12.00 začínal náš první zápas s TJ Znojmo a teprve ve 12.10 se naše smečka konečně objevila v hale. Rychle naskočit do dresů, gólmana schovat do masky, upevnit potítka, správně uchopit florbalky, postavit na hřiště ne 3, jako po celou sezonu, ale 5 malých bojovníků a po skoro dospěláckém hřišti jezdit 2 x 15min. Není se čemu divit, že jsme odcházeli po 30 minutách ze hřiště za stavu 0-15. Vstup tedy nebyl úplně podle našich představ, ale první velká zkušenost za námi.

Dodatečně jsme si zařídili registraci, vyfasovali pásky na ruce, které nás opravňovali ke vstupu do všech hal a hlavně do našeho útočiště v podobě základní školy, které se pro nás stalo útulným domovem po celý turnaj. Třída se proměnila velmi rychle ve vojenské ležení, které si naši bojovníci zútulnili veškerým svým vybavením.

Našim dalším soupeřem byl slovenský tým Fbk Kométa Spišská Nová Ves. Pro většinu hráčů to byla první zkušenost se zahraničním týmem, který hrává standardně systém 5+1. Nervozita, že se jedná o zahraničního soupeře, z hráčů spadla ještě před začátkem, kdy jim kluci ze slovenského týmu chválili dresy a tak obava z jazykové bariéry byla tatam. Tým už si lehce zvykl na velikost plochy i změnu herního systému a začal vařit svá kouzla i na půlce soupeře. Výsledkem bylo, že se nám povedlo vstřelit náš první gól na turnaji. Radost z toho byla obrovská. Zápas sice skončil výsledkem 6-1 pro naše sousedy ze Slovenska, ale sokolíci odcházeli ze hřiště se vztyčenou hlavou.

Následoval přesun zpět do vojenského ležení a první večeře. Školní jídelna základní školy dostává od hráčů známku 1*, kuře s rýží bylo výborné, a jelikož nám po prvním herním dni vyhládlo, talíře zely prázdnotou poměrně rychle. Po klidném odpočinku a doplnění energie jsme se šli ještě proběhnout a zahrát si fotbálek v přilehlém parku. Přeci jen se večeře musí strávit a to by nebyl Sokol, aby se netrávilo aktivně. Pak už následovala jen večerní hygiena a ulehnutí do spacáků. První den turnaje tím pro nás končil.

V 6.15 se třídou nese jako budíček hudební motiv pirátů z Karibiku. Vstáváme celkem čile, jdeme udělat ranní hygienu, zabalit batohy a toolbagy a vyrážíme na snídani. Ten nápad měla bohužel snad polovina týmů, které čekal první zápas také v 8.00 hod. Rychle přehodnocujeme časový harmonogram a vracíme se zpět do třídy, kde posnídáme jablka a kousek sušenky. Posbíráme hráčské náčiní a v 7.30 se již rozcvičujeme na plácku před halou. Soupeřem nám jsou místní domácí Hummel Hattrick Brno A. Ač rozcvičení, trošku jsme na začátku zaspali a v poločase svítilo na tabuli 3-0 pro domácí hráče. V druhé části jsme inkasovali 2 slepené góly a Brno jasně dominovalo. Ke konci jsme ještě dostali výhodu přesilové hry a získali tak další zkušenost, zahráli jsme si celou přesilovku v 6 hráčích bez brankáře. Tuto herní variantu nikdo z hráčů ještě nikdy na turnaji nezažil, ale zvládli jsme ji dobře. Branku Brna jsme dokázali ohrozit a výsledkem byly dvě nastřelené tyče a pár pěkných zákroků domácího gólmana. Zápas skončil výsledkem 5-0 pro domácí, ale bylo vidět, že naši hráči si již zvykají na velikost hřiště, počet hráčů i tempo, ve kterém se všechny zápasy odehrávají. Pobalili jsme všechny věci a za mírného deštíku vyrazili zpět do školy na pořádnou snídani.

Vydatná snídaně nám vlila čerstvou krev do žil a již jsme se těšili na dalšího soupeře. Tím byl FbC Holešov. Zápas začínal ve 12.45, takže jsme ještě využili místní zvýhodněný rozvoz z pizzerie a poobědvali pizzu. Řádně odpočatí jsme s elánem pelášili do haly na předzápasovou rozcvičku. Už z té bylo patrné, že tým je ve skvělé náladě i kondici. Všichni šlapali na 100 % a soustředění na zápas bylo znát na každém z nich. Halou se ve 12.45 rozezněl pokřik našich elévů a na hráčích Holešova byla znát nervozita. Dost je překvapilo, že tým, který je věkově i výškově jednoznačně menší a mladší dokáže rozechvět nejen stěny celé haly, ale i jejich kolena. Bohužel jsme si nepohlídali začátek a již v 5. vteřině jsme inkasovali střelou z dálky přes obránce. Chyba nás však spíš ještě více nabudila a na hráče Holešova se valil jeden sokolí útok za druhým a zároveň branka sokola se zdála nedobytnou. Postupně jsme dostali zápas pod naši taktovku a dokázali i otočit skóre. V poločase tak ukazatel svítil prvně v náš prospěch 3-2. V druhé půli jsme drželi nadějný výsledek, ale hráčům Holešova se přeci jen povedlo vyrovnat a začala opravdová bitva. Útok střídal útok na obou stranách, všichni hráči hráli na hraně svých možností. V čase 24:20 jsme dokonce měli možnost nájezdu po jednom z faulů. Tím se nám naskytla další zkušenost, nájezd ve hře za nerozhodného stavu. Tuto roli exekutorovi nikdo nezáviděl a bohužel tíha okamžiku byla větší a nájezd jsme neproměnili. V následné přesilovce jsme pak usilovně tlačili a na jejím závěru jsme děkovali štěstí a pohotovému zákroku našeho gólmana, který měl jako jediný možnost si všimnout hráče vracejícího se z trestné lavice, která byla umístěna v rohu za naší brankou. Hráč totiž naběhl za naše obránce a dostal naprosto přesnou přihrávku, tím získal náskok a šel sám na našeho brankáře. Skóre se však neměnilo, a tak jsme si připsali první bod na turnaji za remízu 3-3.

S pocitem dobře odvedené práce, jsme se vrátili zpět do našeho bojového ležení, k nabrání sil na poslední večerní zápas ve skupině, proti nám dobře známému soupeři, kterým byl Tatran Střešovice Black. Na zápas jsme tentokrát putovali do haly Tesla a to v předzápasovém tempu. Vyběhli jsme si kopeček a zaházeli balonem. Věděli jsme, že na nás čeká velmi kvalitní a těžký soupeř, který umí hrát kvalitně technicky, ale i velmi tvrdě do těla, na hraně faulů. Rychlost a kvalita soupeře nám dělala v první půli velké problémy. Inkasovali jsme 3 góly a to soupeř ještě neproměnil trestné střílení. V poločase jsme si řekli, že zkusíme naši hru změnit, a zpočátku se to i dařilo, v čase 18:52 svítilo na tabuli skóre 4-1 pro Tatran. Ke konci zápasu nám však docházeli síly a tak Tatran trestal a finální skóre bylo 9-1 pro hráče ze Střešovic. Nutno zmínit další velkou zkušenost, v průběhu turnaje došlo ke změně v pravidlech a v kategorii elévů se hrálo pouze s jedním snižovačem na brankách, oproti standardním dvěma. Ač skóre vypadalo děsivě, tak předvedená hra byla dobrá. Sokolíci nechali na hřišti vše a bojovali o každý míček, takže mohli brněnskou Tesla arénu opouštět s hlavou hrdě vztyčenou a těšit se na los, kterého soupeře potkají v prvním kole playoff.

Po návratu do školy jsme vyrazili na další výbornou večeři a pak do místního diskgolfového parku, kde jsme si udělali vlastní pravidla a užili si golf s rugbyovou šiškou a pár hráčů si zaběhlo i drobné sprinty. Pak už jen proběhla večerní hygiena a hajdy do peří. Během pár minut se neslo naším ležením jen spokojené pochrupávání.

Ráno jsme se probudili plni elánu a sil, za zvuku znělky Ligy mistrů, která jasně dávala najevo, že dnes se jde do velkého boje. Po večerním losu bylo jasné, že s češtinou ani slovenštinou si naši hráči tentokrát nevystačí a pro pozdravení soupeře budou muset sáhnout více do svých školních znalostí. Soupeřem nám byl tým z Maďarska Vajda CH. Na zápas jsme se vydali tentokrát brněnskou šalinou, protože jsme hráli v hale vzdálené od naší základny cca 40 minut. Do haly jsme dorazili včas, převlékli jsme se do dresů, ale náboj z hráčů jako by vyprchal. Vzali jsem je tedy na dvůr místní sokolovny a energii z nich vykřesali řádnou a dynamickou rozcvičkou. Aby bojová nálada vygradovala, pomalovali jsme naše hráče jako válečníky a jejich tváře tak nesly barvy SKV. Naši jedinou dívčí amazonku zdobili navíc ještě stylové copánky dle vzoru našich hráček z A týmu. Náladu i energii jsme tedy měli na bodu nejvyšším a šli jsme na plochu. Hala brněnského sokola byla i příjemně zaplněná, a tak bylo jasné, že zápas se nebude hrát v tiché atmosféře. Naše hráče hnali dopředu hlasivky realizačního týmu a hrstky rodičů, kteří vážili cestu z Prahy až do Brna, za což jim moc děkujeme. Navíc se k podpoře našeho týmu přidali i hráči Tatranu, kteří odehráli zápas před námi. Vše bylo tedy nachystáno na velký mezinárodní souboj. Pro zápasy play off byla upravena hrací doba, nehrálo se již 2 x 15min, ale 2 x 20min, tento čas žádný z našich hráčů ještě v ostrém zápase nezažil, bylo tedy otázkou, jak se s tím elévové vyrovnají. Zápas pro nás začal velmi dobře, ujali jsme se vedení 1-0. Maďarský tým ale rychle odpověděl a otočil stav na 3-1. Ani to nás, ale nijak nepoložilo a snížili jsme na 3-2, na poločasové tabuli však svítil stav 4-2 pro Vajda CH.

O přestávce jsme nabrali rychlou energii v podobě kousku banánu, řekli si pár taktických informací, lehce přeskupili obranné řady a vzhůru do boje. Zápas se hrál v neskutečném tempu. Každý hráč nechával na hřišti maximum svých sil. Nutno podotknout, že maďarský team hrál opravdu tvrdě a na hranicích a někdy i za hranicemi faulů. Naši hráči ovšem na jejich hru nepřistoupili a snažili se stále hrát útočný a technický florbal, nikdo neoplácel a tak si zasloužili velkou podporu celého publika, které je hlasitě podporovalo. Stav zápasu byl již 6-2 pro maďarský tým, když jsme však celou halu zvedli a donutili k potlesku, protože na posledních pár minut doslova a do písmene vlétla na hřiště speciálně složená útočná lajna hráčů, kteří by směle mohli být nasazeni i do boje ve vysoké trávě. Útočné trio hráčů menšího vzrůstu (hřáči přípravky SKV) motalo hlavu a hokejky maďarských obránců a nedalo jim ani milimetr hřiště bez boje. S heslem "na výšce nezáleží, čepel a míček je pro všechny stejný" si své střídání užili na 100 %. Maďarský tým byl bohužel produktivnější, a tak vyhrál celý zápas 6-2 a tím náš tým vyřadil z dalších bojů. Naši hráči však předváděli v play off florbal, za který se nemuseli stydět a své účinkování v turnaji zakončili velmi důstojně a s příslibem, že v tomto týmu je velký potenciál.

Udělali jsme ještě pár týmových fotografií a vyrazili objevovat krásy Brna. Cíl byl jasný - Špilberk, neboli "Špilas", kde jsme v podstatě zahájili letní soustředění, protože jsme si schody vedoucí k hradu dali v ostrém tempu, nejdříve tréninkově a následně ještě jednou závodně. Nahoře na nás čekala odměna v podobě krásného výhledu a párku v rohlíku. Procházku jsme pak zakončili ještě v centru města a v poklidu jsme se pak odebrali do našeho útočiště, kde jsme se navečeřeli a šli si zopakovat náš rugbygolf a pak chvíli fotbálek. Večer jsme ještě koukali na pohádku a spokojeně usnuli.

Ráno nás čekalo nepopulární balení, ale nakonec se nám povedlo vše dostat do batůžků, tašek a toolbagů. Naložili jsme věci do našeho přepravního vozu, rozloučili se s jeho posádkou a vyrazili si ještě zavařit mozkové závity do IQ parku. Pak už jen stihnout autobus, což se nám povedlo a vzhůru do náruče k rodičům. Byl to velmi náročný výlet, plný zkušeností, které jsme posbírali. Moc jsme si to všichni užili a všem zúčastněným velký dík. Těšíme se na další ročník.