Měl jsi hned jasno o tom, že přijmeš nabídku trénovat v SKV juniory?
„Hned určitě ne. Dlouho jsem zvažoval svoje časové možnosti a abych to tak nějak celé skloubil se školou. Nakonec ale vyhrála výzva nového týmu a jasného cíle.“

Můžeš představit svou vizi ohledně juniorského týmu? Jaké si dáváš cíle?
„Hlavní cíl jsme vytyčili s Bolkem, už když jsem na trénování juniorů kývnul. Tím je zajistit co nejplynulejší přechod juniorů do mužských kategorií tak, abychom se mohli spolehnout na každoroční přísun nových sil. Je důležité, aby tento proud hráčů z dětí do dospělých fungoval správně, prospěje to nejen florbalově, ale i celkově propojí klub a bude motivovat mladé ke zlepšování. Samozřejmě, vedlejším produktem toho hladkého přechodu je to, že by si junioři měli zvyknout na mužský florbal a začít ho hrát i ve své juniorské lize, což přinese i příjemné výsledky. A jako poslední bych uvedl takový svůj osobní cíl - chci kluky co nejvíce připravit po psychické stránce. Všímám si psychické nepřipravenosti u hráčů jak v mužích, tak i v jiných sportech. Často to pak úplně pohřbí skvělou sportovní připravenost.“

V poslední době se do kádru áčka začali prosazovat šikovní mladí hráči jako Pavel Hájek, Vojtěch Máca, Martin Entlicher a další, kteří prošli vinohradskou mládeží. Je pro tebe rovněž motivací připravit co nejvíce hráčů tak, aby byli také schopni nakouknout do áčka?
„Tím hlavním cílem je přechod junioři - muži bez ohedu na to, jestli to bude elitní tým či nikoliv. Předchozí generace juniorů, která se letos již plně zapojila do mužů, měla trošku štěstí v tom, že přecházeli z juniorů do první ligy a strávili s námi sezonu tam, než se vůbec podívali do superligy. Letos už junioři přechází rovnou do superligy, což je velký skok nejen florbalově, ale právě i psychicky. Navíc velká část juniorského týmu ještě loni hrála dorostence, takže ten posun je obrovský. Máme před sebou spoustu práce, ale věřím, že pokud se podaří kluky připravit především psychicky a motivačně, uvidíme je za pár let na Vinohradech sázet góly v superlize.“

Jaký je plán letní přípravy juniorského týmu?
„V létě je na programu hlavně fyzická příprava. Ruku v ruce s tím ale půjdou právě nějaká cvičení na hlavu. Odhaduji, že alespoň polovina zápasů se prohrává v hlavě tím, že během nějaké části zápasu hráčům vypadne soustředění či dojde motivace. Už po pár týdnech připravy se otestujeme na Czech Open. Ke konci léta pak začneme s taktickou přípravou, ve které budeme pokračovat prakticky celou sezonu.“

Věříš, že bude fungovat provázanost jednak s dospělými týmy, ať to bude áčko, béčko nebo céčko, kde se mladí hráči hodně rozehrávali, a na druhou stranu i s dorostem?
„Co se dorostu týče, s úzkou provázaností počítáme už jen díky tomu, že budeme mít částečně spojené tréninky. Jak je potřeba připravit juniory do mužů, stejně musíme připravit dorostence na juniory. Navíc dorostence trénuje Bolek Kytka, se kterým úzce spolupracuji nejen v juniorech, ale máme za sebou i společné působení u mužů. No a aby toho nebylo málo, je Bolek i sportovní ředitel a dlouholetý hráč béčka. O provázanost se tedy opravdu nebojím a počítám s tím, že na každý zápas béčka či céčka pojedou i naši junioři.“

Uplynulé sezony jsi strávil v A týmu po boku Michala Pazdery jako asistent. Co ti angažmá v áčku dalo?
„Od Michala jsem se hodně naučil, především co se týče práce s lidmi a týmem. A za to jsem opravdu vděčný. Od kondičních trenérů Honzy Buchty a Bolka jsem se zase učil kondiční přípravu, kde cítím, že mám mezery. Ale naučil jsem se toho dost i od hráčů samotných. Zezačátku byl vlastně každý trénink taková malá lekce. Teď už se ale těším, až budu moct všechny ty nové zkušenosti uplatnit u juniorů.“

V nedávné době jsi určitou dobu strávil v zahraničí. Mohl bys nám popsat, kterou zemi jsi navštívil a jaké sis odnesl zážitky?
„První půlku předchozí sezony jsem strávil na studijním pobytu ve Slovinsku. Kromě zážitků, cestování nebo výzkumu na univerzitě jsem tam dokonce po letech chvilku zase hrál florbal ve skvělém klubu FBK Olimpija. Hraní mi ale dlouho nevydrželo, takže nakonec jsem tam asi dva měsíce trénoval muže. I po působení u mužů v SKV to byla úžasná zkušenost, kterou bych v Praze zřejmě nezískal. Jako takovou třešničku na dortu pak vidím několik odpískaných zápasů, čímž jsem tak nějak dovršil svou prohlídku slovinského florbalu ze všech stran.“