Kategorie B10 se hrála systém každý každým. Byla to kategorie nově vytvořena právě pro takové skřítky, jako jsou ti vinohradští. Věkově jsme si byli všichni podobní, ale výškou to leckdy připomínalo běh Davida vedle Goliáše. Což ovšem neznamenalo, že bychom se toho nějak zalekli a o každý míček jsme se rvali jako tygři. Zápasů nás čekalo během turnaje devět, vždy pěkně tři za jeden den.

Některé byly docela náročné, míčky lítaly po hřišti a co chvilku se třepala síť v jedné nebo druhé brance. A tak jsem celé tři dny sbírali zážitky a zkušenosti jak z výher, tak proher. Ale hlavně jsme si užívali atmosféru a to, že jsme spolu jako tým nakonec získali krásnou medaili.

Ještě předtím jsme si v úterý v podvečer všichni zkusili, jak vypadá pravá švýcarská atmosféra. Podařilo se nám totiž zařídit přátelské utkání s týmem Zug United kategorie B12. Pro všechny hráče to bylo první setkání s jedním z nejlepších týmů Švýcarska, ovšem i první zkušenost jak neuvěřitenou atmosféru umí vytvořit kolem hřiště fanoušci z cizí země. Zápas jsme na góly sice prohráli, ale vítězství na nájezdy patřilo nám.

Ve středu jsme se již oficiálně vrhli do turnajového kolotoče. Premiéra velkého mezinárodního klání to byla pro všechny hráče,  v pozici trenérské premiéru zažil i Maty Cvejn. Do té doby Prague Games znal jen z pozice hráče. Avšak takové poznatky se mu velice hodily. Uměl totiž týmu dodat nejen potřebné trenérské rady, ale právě i drobnosti a vychytávky, které sám na hřištích zaživá.

A proto mohl Petr s klidným srdcem odjet za druhým týmem SKV kategorie B12, který hrál v téměř stejných časech na hale Hamr. Hned první zápas jsme v kategorii B12 nastoupili proti výběru hráčů ročníku 2011 z Zurich United Weasels. Hra to byla opravdu rychlá, a ač jsme snažili, švýcarského gólmana se nám prostřelit nepodařilo.

První tři zápasy jsme bohužel prohráli, čekalo nás tedy předkolo play off, kde byla naším soupeřem Bohemka. Zápas byl velmi vyrovnaný. Nakonec na tabuli svítila výhra pro SKV, a to znamenalo postup do osmifinále, kde jsme čelili Kladnu. Únava z předchozích zápasů a i večerní čas na nás byl znát. Prohra mrzela, ale pochvala od trenérů soupeře naladila naše unavené nohy na další den.

Chystali jsme se totiž na play off B. A v tom se už hrálo dvakrát 20 minut. A tak jsme se ráno zase sešli na hale Hamr a po úporném boji s kluky z Chodova jsme se radovali z další výhry a z vyhlížení soupeře do dalšího kola. Tím byl silný Havířov, který nás pořadil a byl tudíž naším posledním sokem na turnaji.

Tým složený převážně z mladších elévů a přípravky tak skončil v osmifinále. Turnaj nezklamal naše očekávaní. Spousty zápasů, žkušeností, nových přátelství, zažití atmosféry, kde na nás florbal a ty super věci kolem dýchají z každého kouta. Z každé tramvaje, kde se zdraví lidi, kteří se nikdy předtím neviděli, a to jen proto, že máš na sobě turnajový pásek, tričko nebo jenom florbalku v ruce.

P. S: Jsem neuvěřitelně pyšná na každého člověka z našeho týmu. Všichni fungovali, jak jsme s Petrem a Matym potřebovali.
Na každou součástku toho našeho SKV stroje jsem se mohla po dobu turnaje spolehnout. 
Na Matyho, že se o tu naší drobotinu stoprocentně postará.
Na Petra, že vždy něco vymyslí.
Na hráče, kteří nechávali na hřišti všechny svoje síly, na hráče na střídačce, kde předávali cenné rady a postřehy z hřiště, na hráče, kteří si byli i v bolestivých situacích navzájem podporou.
Na všechny rodinné příslušníky, kteří fungovali jako spojky, převozníci a doplňovači rychlých cukrů a všeho dalšího, ale nikdy nezasáhli do trenérsko hráčského kolečka, a to i v momentech zranění.
Na báječnou podporu.

A díky za důvěru!

Lucka