Jak se zpětně ohlížíš za letošní sezonou, na jejímž konci se podařilo vybojovat záchranu?
„Rozdělil bych to na dvě části. Základní část byla z naší strany naprostý propadák. Prakticky jsme, až na pár výjimek, nic nepředvedli a zaslouženě jsme šli do play down. Tam už ale hrál úplně jiný tým. Od posledního kola s Českou Lípou tým přepnul o 180 stupňů, a tak hrál i celé play down. Ve finále na tuhle sezonu budu rád vzpomínat, protože za poslední tři týdny se v kabině vytvořil skvělý tým. Jenom škoda, že jsme takhle nefungovali celou sezonu.“

Ve svém prvním roce na Vinohradech jsi tolik nenastupoval, teď jsi byl stálým členem první pětky. Co stálo za tvým vzestupem v rámci týmu?
„Loňská sezona pro mě byla individuálně velkým zklamáním. Už v letní přípravě jsem se zranil a skoro půlku přípravy jsem nemohl nic dělat. Na to, abych po několika letech, co jsem hrál nižší soutěže, jen tak naskočil do superligy, jsem neměl kondici. Po několika špatných výkonech jsem začal bojovat i se sebevědomím a druhou půlku sezony už jsem jenom držel klukům palce. Vůbec se trenérům nedivím, že mě nestavěli. Naopak letos se mi letní příprava vydařila. Fyzicky jsem se cítil dobře a i díky několika odchodům jsem dostal na hřišti více prostoru, kterého jsem využil. Jestli dobře, tak to už je otázka na trenéry, ale já věřím, že tam zlepšení bylo.“

Jak se ti vůbec hrálo v první pětce s bratry Stuchlíkovými? Je to radost si s nimi na hřišti zahrát?
„Skvěle! Dvojčata podle mě patří mezi nejméně doceněné hráče v celé superlize. Ze začátku mi chvíli trvalo pochopit, co ode mě kluci v lajně chtějí, ale řekl bych, že si to pak docela sedlo.“

Co vás v klíčové sérii 1. kola play down s Pardubicemi dovedlo k záchraně?
„Aspektů je určitě víc. Mezi ty hlavní však určitě řadím výbornou taktickou připravenost, skvělou formu druhé lajny a výborně chytajícího Peťase v bráně. Dalším důležitým momentem byl podnět na disciplinární komisi, který nás v kabině neskutečně naštval, což jsme poté přenesli i na hřiště. Přiznám se, že jsem byl před celou sérií hodně nervózní. A kdybych řekl, že jsem věděl, že vyhrajeme, tak bych kecal. V těch posledních dvou zápasech jsem z nás ale cítil takovou sílu, že jsem si nepřipouštěl neúspěch.“

Na závěr pověz něco o své náklonnosti k fotbalu. Jak často ho sleduješ a komu fandíš?
„Fotbal je pro mě mimo florbalu sport číslo jedna. Fandím tomu nejlepšímu týmu v Česku, tedy pražské Slavii. Bohužel superligové povinnosti mi nedovolí chodit tak často, jak bych si přál, ale když můžu, tak mě na Tribuně Sever můžete potkat.“